ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.2010.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2010/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po B. V., za účasti: 1) RNDr. J. V., 2) J. V., zastoupené advokátem, 3) N. L., zastoupeného bytem, 4) T. L., zastoupeného Mgr. J. A., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 13 D 1358/89, o dovolání J. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2002, č. j. 24 Co 103/2002-166, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po B. V. (dále též jen „zůstavitelka“), zemřelé 12. 8. 1988, bylo zahájeno u bývalého Státního notářství pro Prahu 9. Od 1. 1. 1993 převzal vedení řízení o dědictví po zůstavitelce Obvodní soud pro Prahu 9 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 263/1992 Sb.), ten také podle ustanovení §38 o. s. ř. pověřil provedením úkonů v řízení o dědictví notáře JUDr. I. E.
Rozhodnutím (správně usnesením) ze dne 8. 3. 2001, č. j. 13 D 1358/89-110, Obvodní soud pro Prahu 9 určil obecnou cenu majetku zůstavitelky částkou 33.488,- Kč, „z toho majetek nově najevo vyšlý 30.788,- Kč“, výši dluhů zůstavitelky částkou 4.000,- Kč, „z toho nově najevo vyšlých 0,- Kč“, a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce částkou 29.488,- Kč (výrok I.); vypořádal dědictví po zůstavitelce tak, že „členský podíl v SBD pro P.“ v hodnotě 30.788,- Kč přikázal do vlastnictví RNDr. J. V. s povinností „vyplatit“ J. V. a M. L. každé částku 10.263,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí (výrok II.); rozhodl o odměně a o náhradě hotových výdajů notáře JUDr. I. E. (výrok III.). Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že dědici zůstavitelky jsou, vzhledem k tomu, že zůstavitelka nepořídila závěť, ze zákona její děti RNDr. J. V., J. V. a M. L., zemřelá 20. 12. 1990, , jejímiž právními nástupci jsou její manžel N. L. a syn T. L.
K odvolání J. V. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2001, č. j. 24 Co 158/2001-144, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 3. 2001, č. j. 13 D 1358/89-110, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vycházel ze závěru, že soud prvního stupně nebyl při vydání přezkoumávaného usnesení správně obsazen, když rozhodnutí bylo vydáno vyšším soudním úředníkem, ač se jednalo o právně a skutkově mimořádně obtížnou věc, kdy měl ve věci rozhodovat předseda senátu.
Rozhodnutím (správně usnesením) ze dne 14. 12. 2001, č. j. 13 D 1358/89-147, Obvodní soud pro Prahu 9 opětně určil obecnou cenu majetku zůstavitelky částkou 33.488,- Kč, „z toho majetek nově najevo vyšlý 30.788,- Kč“, výši dluhů zůstavitelky částkou 4.000,- Kč, „z toho nově najevo vyšlých 0,- Kč“, a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce částkou 29.488,- Kč (výrok I.); vypořádal dědictví po zůstavitelce tak, že „členský podíl v SBD pro P.“ v hodnotě 30.788,- Kč přikázal do vlastnictví RNDr. J. V. s povinností „vyplatit“ J. V. a M. L. každé částku 10.263,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí (výrok II.) a rozhodl o odměně a o náhradě hotových výdajů notáře JUDr. I. E. (výrok III.).
K odvolání J. V. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2002, č. j. 24 Co 103/2002-166, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2001, č. j. 13 D 1358/89-147, v celém rozsahu jako věcně správné potvrdil a rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala J. V. dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001. S poukázáním na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3) o. s. ř., v uvedeném znění, namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že rozhodnutí vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka B. V. zemřela dne 12. 8. 1988, tedy před 31. 12. 2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě J. V. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o. s. ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu J. V. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o. s. ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a J. V. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila. Vzhledem k tomu, že J. V. netvrdí, že napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a protože ani z obsahu spisu existence takových vad nevyplývá, není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání J. V. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu