ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.2138.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2138/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. Z. proti žalovaným 1) B. N., 2) F. N., o zrušení usnesení o schválení smíru, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 C 28/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2001, č. j. 20 Co 125/2001-54, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobním návrhem podaným u Okresního soudu v Kutné Hoře dne 18. 2. 2000 se žalobkyně domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 10. 2. 1997, č. j. 4 C 196/96, kterým byl schválen smír mezi účastníky řízení M. Z. a B. N. a F. N.
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 14. 12. 2000, č. j. 4 C 28/2000-38, žalobní návrh žalobkyně zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Vycházel ze závěru, že „provedené důkazy nedosvědčují skutečnosti tvrzené žalobkyní, tj. že byla v tak špatném zdravotním stavu, že nevnímala důsledky uzavřeného smíru“ a že „další důkazy žalobkyně nenavrhla, tudíž neunesla důkazní břemeno“.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 4. 2001, č. j. 20 Co 125/2001-54, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1. 1. 2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou žalobkyni dne 4. 5. 2001, 1) žalované dne 7. 5. 2001 a 2) žalovanému dne 4. 5. 2001 a že dovolání žalobkyně (datované dne 29. 11. 2001) bylo dne 3. 12. 2001 podáno na poště (u držitele poštovní licence) k odeslání soudu prvního stupně.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 7. 5. 2001. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1 a 2 o. s. ř. dnem 7. 6. 2001. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 3. 12. 2001, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobkyně, s ohledem na výsledek řízení, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu