ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.2201.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2201/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatelky T. j. T. P., zast. advokátem, proti 1) M. H. m. P., 2) M. M., 3) J. B., 4) P. M., 5) P. f. Č. r., o úpravě vlastnických vztahů k půdě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 238/2001, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2002, č.j. 38 Ca 238/2001-37, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k opravnému prostředku navrhovatelky potvrdil rozhodnutí M. h. m. P., pozemkového úřadu ze dne 19. 4. 2001, č.j. PÚ 2712/00, jímž bylo rozhodnuto, že M. M., J. B. a P. M. jsou každá z nich vlastníky ideální jedné třetiny v rozhodnutí blíže označených nemovitostí a určil lhůtu šesti měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí k vrácení poměrné části kupní ceny ve výši 95.000,- Kč, kterou uhradí prvé dvě ze jmenovaných v částce 31.666,70 Kč každá a posledně jmenovaná v částce 31.666,60 Kč způsobem v rozhodnutí označeným.
V podaném dovolání, jehož přípustnost navrhovatelka opírá o §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř., navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání dovolatelky nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Městský soud v Praze jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle §246 odst. 2 a §250l a násl. o. s. ř. Pro toto rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů platí §250s o. s. ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu) nejsou s výjimkou věcí důchodového pojištění a důchodového zabezpečení přípustné opravné prostředky.
V daném případě dovolatelka uplatnila u Nejvyššího soudu ČR podání, které označila jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle §250s o. s. ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání, neboť nejde o věc důchodového pojištění ani důchodového zabezpečení.
Protože podle §103 o. s. ř., použitelného podle §243c odst. 1 o. s. ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení), nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného dovolatelkou proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§250s o. s. ř.).
Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o dovolatelčině dovolání zastavit (§246c a §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, jeho účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §146 odst. 2 věta prvá, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu