ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.2356.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2356/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce P. F., zastoupeného advokátem, proti žalované Nadaci J. F., v likvidaci, zastoupené advokátem, o určení neplatnosti závěti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 214/2000, o dovolání MUDr. J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2002, č. j. 1 Co 35/2002-287, ve spojení s usneseními ze dne 5. dubna 2002, č. j. 1 Co 35/2002-294, a ze dne 25. dubna 2002, č. j. 1 Co 35/2002-324, takto:
I. Dovolání MUDr. J. H. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobním návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 3 se žalobce domáhá vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že závěť sepsaná J. F., zemřelého 23. 1. 1999, sepsaná dne 26. 4. 1996 notářským zápisem JUDr. E. J., notářky, (sp. zn. NZ 57/96), podle které je jediným dědicem J. F. žalovaná, je neplatná.
Rozsudkem ze dne 1. 3. 2001, č. j. 12 C 214/2000-83, Obvodní soud pro Prahu 3 žalobě žalobce vyhověl a žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.375,- Kč. Tento rozsudek soudu prvního stupně byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2002, č. j. 15 Co 349/2001-315 a 15 Co 409/2001-315. Nově ve věci dosud nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto.
V průběhu řízení o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 3. 2001, č. j. 12 C 214/2000-83, se MUDr. J. H., podáním ze dne 12. 11. 2001, domáhal vstupu do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce.
Usnesením ze dne 4. 2. 2002, č. j. 15 Co 349/2001-257 a 15 Co 409/2001-257, Městský soud v Praze vstup MUDr. J. H. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce nepřipustil. Vycházel zejména ze zjištění, že žalobce nemá zájem o vedlejší účastenství MUDr. J. H. na straně žalobce a ze závěru, že u MUDr. J. H. „nebyla tvrzena, tím méně prokázána“ existence právního zájmu na výsledku předmětného sporu.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2002, č. j. 15 Co 349/2001-257 a 15 Co 409/2001-257, podal MUDr. J. H. u Vrchního soudu v Praze odvolání. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2002, č. j. 1 Co 35/2002-287, řízení o odvolání MUDr. J. H. zastavil. Vycházel ze závěru, že není funkčně příslušný k projednání daného odvolání, neboť proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze není, vzhledem k tomu, že bylo vydáno odvolacím soudem, odvolání přípustné.
Usnesením ze dne 5. 4. 2002, č. j. 1 Co 35/2002-294, Vrchní soud v Praze nevyhověl návrhu MUDr. J. H. na opravu odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, č. j. 1 Co 35/2002-287. Usnesením ze dne 25. dubna 2002, č. j. 1 Co 35/2002-324, Vrchní soud v Praze opravil chybu v psaní ve výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, č. j. 1 Co 35/2002-287.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, č. j. 1 Co 35/2002-287, podal MUDr. J. H. dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání MUDr. J. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o. s. ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za o. s. ř. (§238 a §238a o. s. ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o. s .ř. [§239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. [§239 odst. 2 písm. a) o. s .ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. [§239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o. s. ř. [§239 odst. 3 o. s. ř.].
V posuzovaném případě MUDr. J. H. dovoláním napadá usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo - jak shora uvedeno - zastaveno řízení o jeho odvolání pro nedostatek funkční příslušnosti soudu.
Přípustnost dovolání proti takovému usnesení podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že se nejedná o usnesení ve věci samé. Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože v taxativních výčtech těchto zákonných ustanovení není usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nedostatek funkční příslušnosti soudu uvedeno.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání MUDr. J. H. směřuje do usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání MUDr. J. H. podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť MUDr. J. H., který neměl v řízení úspěch, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci ani žalované žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu