ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.81.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 81/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci dodatečného projednání dědictví po A. J., narozené dne 11. 5. 1903, zemřelé dne 27. 5. 1982, bez zanechání závěti, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. D 630/95, o dovolání dědice J. J., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 1999, č. j. 15 Co 801/98-47, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře, jako soud prvního stupně, usnesením ze dne 4. 5. 1998, č. j. D 630/95-31, vypořádal dědictví po zůstavitelce A. J. tak, že dvě třetiny parcel zapsaných na listu vlastnictví č. 177 pro katastrální území B.u Katastrálního úřadu v T. a dvě šestiny parcel ve stejném katastrálním území, zapsaných na listu vlastnictví č. 176 ve výrokové části blíže označených, nabyl pozůstalý syn E. J. s povinností vyplatit S. J. jeho dědický podíl v částce 5.371,13 Kč. Pozůstalý vnuk J. J. nabyl jednu třetinu parcel zapsaných na listu vlastnictví č. 177 a jednu šestinu parcel zapsaných na listu vlastnictví č. 176. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dědici ze zákona jsou pozůstalí synové E. a S. J. a pozůstalý vnuk J. J. Dědici dohodu neuzavřeli, bylo tedy dědictví vypořádáno podle §39 odst. 3 notářského řádu.
K odvolání J. J. Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, usnesením ze dne 29. 1. 1999, č. j. 15 Co 801/98-47, shora uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podle jeho závěru soud prvního stupně postupoval správně podle zákona č. 95/1963 Sb. (vzhledem k datu úmrtí zůstavitelky a s ohledem na znění článku II.odst. 2 zákona č. 263/1992 Sb.). Rovněž ve věci správně aplikoval, s ohledem na znění §873 občanského zákoníku (dále jen ObčZ), jeho hmotně právní ustanovení (§484 odst.1) ve znění platném do 31. 3. 1983.
Usnesení odvolacího soudu napadl Josef Jindrák (dále jen dovolatel), zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost i důvodnost odůvodnil odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ). Jednání u notáře se nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit, k jednání soudu prvního stupně nebyl pozván, čímž mu byla odňata možnost jednat před soudem. Dále namítal, že rozdělení dědictví mezi všechny tři dědice nebylo provedeno rovným dílem, čímž došlo k porušení §473 ObčZ. Navrhl zrušení napadeného usnesení i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č.30/2000 Sb. jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání není přípustné. Jedná se o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Proti takovému usnesení ustanovení §238a OSŘ upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu dovolání nepřipouští.
Dovolatel vytýká rozhodnutí odvolacímu soudu vadu podle §237 odst 1 písm. f) OSŘ, tj. že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Jedná se o vadu, která pokud je její existence zjištěna, zakládá přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu a je zároveň dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. a) OSŘ. Tuto vadu spatřuje dovolatel v tom, že ve věci bylo rozhodnuto bez jeho přítomnosti, když se jednání před notářem nemohl ze zdravotních důvodů zúčastňovat, což notáři vždy sdělil.
Z obsahu spisu bylo zjištěno, že řízení ve věci bylo zahájeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 5. 1995. Prvního jednání u notářky (pověřené soudní komisařky, jejíž úkony v řízení o dědictví se považují za úkony soudu ve smyslu §38 odst. 1,3 OSŘ), konaném dne 7. 11. 1996, se dovolatel bez omluvy nezúčastnil. Dopisem ze dne 24. 3. 1997 dodatečně oznámil, že pro zranění nohy je od 21. 11. 1996 téměř nepohyblivý. Na jednání konané dne 5. 5. 1997 se bez omluvy nedostavil, jednání nařízené na 20. 6. 1997 bylo na žádost dovolatele odročeno. Dopisem ze dne 12. 11. 1997 požádal dovolatel o zaslání rozhodnutí Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 5. 1994, týkajícího se dědictví po jeho dědečkovi E. J., zemřelém dne 9. 5. 1979, po jehož zaslání slíbil připravit návrh dohody na vypořádání dědictví. Dopisem ze dne 9. 1. 1998 byl urgován u dovolatele jeho návrh dědické dohody. Zároveň mu bylo sděleno, že další jednání bude nařízeno na konec února 1998 a byl upozorněn, že pokud se tohoto jednání nezúčastní, případně pokud nepošle na toto jednání svého zástupce s plnou mocí, bude soud vycházet z toho, že k dohodě mezi dědici nedošlo. K poslednímu jednání nařízenému na 19. 3. 1998 se dovolatel rovněž nedostavil, svou neúčast omluvil zdravotními důvody.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatel byl několikrát k jednání pozván, ovšem žádného z jednání se nezúčastnil. V průběhu řízení několikrát písemně sliboval zaslání návrhu dohody na vypořádání dědictví, což nakonec neudělal. Proto bylo postupováno v souladu s ustanovením §101 odst. 2 OSŘ, podle kterého soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a k provedeným důkazům. Soud tedy může pokračovat v řízení i při nečinnosti účastníka, nebrání-li tomu výslovné ustanovení zákona.
K dohodě o vypořádání dědictví mezi účastníky nedošlo, rozhodl tedy soud v souladu s ustanovením §484 odst. 1 ObčZ ve znění platném do 31. 3. 1983. V postupu soudu prvního stupně dovolací soud dovolatelem vytýkanou vadu podle §237 odst. 1 písm f) OSŘ neshledal. Dovolání tedy není podle citovaného zákonného ustanovení přípustné.
Ostatní vady podle ustanovení §237 odst. 1 OSŘ, pro něž je dovolání přípustné vždy a jež jsou i způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a) OSŘ. nebyly tvrzeny a dovolacím soudem, který je vždy povinen napadené rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska těchto vad přezkoumat, shledány nebyly.
Na základě shora uvedených skutečností dovolací soud dovolání odmítl podle §243b odst. 4, za použití §218 odst. 1 písm. c) OSŘ, protože směřuje proti usnesení, proti kterému žádné ustanovení OSŘ dovolání nepřipouští.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. ledna 2002
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda senátu