ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.904.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 904/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatele M. M., zastoupeného advokátem, proti odpůrci Katastrálnímu úřadu v N., za účasti L. W., o návrhu na vklad vlastnických práv do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 Ca 418/99, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 1999, č.j. 22 Ca 412/98-4, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením v záhlaví označeným uložil podle §53 odst. 1 o.s.ř. zástupci navrhovatele JUDr. B. G. pořádkovou pokutu 3.000,- Kč s povinností ji zaplatit tomuto soudu do deseti dnů od právní moci rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel dovolání, jímž se domáhá zrušení napadeného usnesení o uložené pokutě.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání navrhovatele nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle §246 odst. 1 a §250l a násl. o.s.ř. Pro toto rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů platí §250s o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu) nejsou s výjimkou věcí důchodového zabezpečení a důchodového pojištění přípustné opravné prostředky.
V daném případě navrhovatel uplatnil u Nejvyššího soudu ČR podání, které označil jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle §250s není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání, neboť nejde o věc důchodového zabezpečení ani důchodového pojištění.
Protože podle §103 o.s.ř., použitelného podle §243c odst. 1 o.s.ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci, nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného navrhovatelem proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§250s o.s.ř.).
Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o navrhovatelově dovolání zastavit (§246c a §104 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §146 odst. 2 věta prvá, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2002
JUDr. Karel Podolka,v. r.
předseda senátu