ECLI:CZ:NS:2002:30.ND.218.2002.1
sp. zn. 30 Nd 218/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy, v právní věci žalobkyně V. p., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. F., o 17.654,94 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 54/2002, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 54/2002 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 předložil v záhlaví uvedenou věc Nejvyššímu soudu ČR s návrhem na její přikázání Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti s tím, že žalovaný má trvalé bydliště v O., je invalidním důchodcem a žádá, aby byl vyslechnut dožádaným soudem. Smlouvu se žalovaným o obchodním zastoupení podepisovala žalobkyně se sídlem pobočky v B. a žalovaný navrhuje, aby byl do řízení přibrán znalec, který bude muset být v kontaktu jak se žalovaným, tak se soudem. Za dané situace má soud prvního stupně za to, že by bylo vhodné, aby věc rozhodoval soud, který je obecným soudem žalovaného, a to s ohledem na hospodárnost řízení a rychlost řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření s navrhovanou delegací nesouhlasí s odůvodněním, že v §16 Smlouvy o obchodním zastoupení (hlavní činnost) ze dne 30. 9. 1996 a v §14 Smlouvy o obchodním zastoupení (vedlejší činnost) ze dne 24. 2. 1997 si smluvní strany ujednaly, že v případě soudních sporů vyplývajících z těchto smluv je místně příslušným soudem soud v místě sídla pojišťovny, tj. Obvodní soud pro Prahu 2, a že přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Olomouci by s ohledem na žalovanou částku neúměrně zvýšilo náklady řízení.
Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil.
V souzené věci (na kterou se vztahuje podle návrhu žalobkyně obchodní zákoník) se účastníci v §14 a §16 výše uvedených smluv dohodli, že v případě soudních sporů vyplývajících z těchto smluv je místně příslušným soudem soud v sídle pojišťovny. Jelikož žalobkyně tuto skutečnost v žalobě doložila originály těchto smluv, a protože zákon pro tuto věc nestanoví příslušnost výlučnou, byly splněny všechny podmínky pro vznik účinků tzv. prorogace (dohody o místní příslušnosti) podle ustanovení §89a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V daném případě Nejvyšší soud České republiky neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy se účastníci smluv při jejich uzavírání dohodli na místně příslušném soudu a byla jim známa skutečnost, že žalovaný má bydliště v O. Přitom žalobkyně s takovýmto postupem výslovně nesouhlasila, zatímco žalovaný se k předmětnému návrhu nevyjádřil. Za této situace Nejvyšší soud České republiky návrhu soudu prvního stupně na přikázání věci nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2002
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu