ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.117.2002.1
sp. zn. 33 Odo 117/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. B., proti žalovaným 1/ L. P. a 2/ R. P., o zaplacení 37 097,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 176/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. ledna 1999, č. j. 40 Co 31/99-24, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 1999, č. j. 40 Co 31/99-24, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 1. 1999, č.j. 40 Co 31/99-24, odmítl pro opožděnost odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 9. 1998, č.j. 10 C 176/98-10, jímž bylo řízení zastaveno a rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci doručováno do vlastních rukou na adresu jeho bydliště P., T. č. 25, tak, že první pokus o doručení byl proveden dne 29. 9. 1998 a druhý pokus dne 30. 9. 1998; téhož dne pak byla zásilka po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení uložena na poště P. 2. Z uvedeného dovodil, že ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. se usnesení soudu prvního stupně považuje vzhledem k ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. za doručené dnem 5. 10. 1998. Protože odvolání bylo podáno žalobcem u soudu prvního stupně dne 17. 12. 1998, uzavřel, že se tak stalo až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř., tj. opožděně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že usnesení soudu prvního stupně mu nemohlo být doručeno ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. dne 5. 10. 1998, neboť nebyl splněn jeden z předpokladů pro aplikaci daného ustanovení; žalobce se totiž v době doručování v místě svého bydliště nezdržoval. V uvedené době, konkrétně od 23. 9. 1998 do 11. 10. 1998, pobýval na návštěvě u svého bratra, což doložil jízdenkami českých drah. Dovolatel je přesvědčen, že bylo-li mu usnesení soudu prvního stupně řádně doručeno až dne 14. 12. 1998, kdy je převzal osobně u soudu, je odvolání, které doručil osobně Okresnímu soudu v Přerově dne 17. 12. 1998, včasné. Dovozuje, že mu byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, čímž bylo řízení zatíženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a dovolání je podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. důvodné. Nesprávnou aplikací ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy se žalobce v místě doručování nezdržoval, zatížil odvolací soud řízení rovněž jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.). Vedle toho vychází usnesení odvolacího soudu ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování – „obzvláště po tom, co bylo v odvolacím řízení doplněno přiložením výše zmíněných jízdenek žalobce do spisu“ – a dovolání je tak důvodné rovněž podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Přestože dovolatel v dovolání odkazuje výslovně na ustanovení §241 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ o. s. ř., z obsahu jeho dovolání je zřejmé, že brojí výlučně proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, když namítá, že soud v důsledku chybné aplikace ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. nesprávně posoudil včasnost jeho odvolání; ve skutečnosti tak uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.
Právním posouzením věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda-li a komu soud právo přizná či oduzná (jaká mají účastníci podle dispozice právní normy práva a povinnosti). Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tj. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátovi písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci doručováno do vlastních rukou (srov. §47 odst. 1 o. s. ř.) na adresu jeho bydliště, tj. P., T. č. 25. První pokus o doručení zásilky obsahující usnesení soudu prvního stupně, určené do vlastních rukou žalobce, byl učiněn dne 29. 9. 1998, kdy byla adresátu zanechána výzva, druhý pokus pak dne 30. 9. 1998, kdy byla písemnost uložena na poště P. 2 a adresát byl o tom vyrozuměn. Z obsahu listiny založené ve spise (č.l. 17 a 19) vyplývá, že dne 6. 12. 1998 žalobce odmítl přijmout předmětnou zásilku doručovanou mu prostřednictvím Policie ČR. Usnesení soudu prvního stupně převzal osobně u soudu dne 14. 12. 1998. Z otisku podacího razítka Okresního soudu v Přerově se podává, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně bylo podáno u soudu osobně dne 17. 12. 1998.
Prostřednictvím soudu prvního stupně (srov. §243a odst. 2 o. s. ř.) provedl dovolací soud důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, jímž žalobce zpochybňoval naplnění předpokladů účinnosti náhradního doručení usnesení soudu prvního stupně s poukazem na to, že se v době od 23. 9. 1998 do 11. 10. 1998 v místě doručení nezdržoval. Z jízdenek Českých drah, s. o., předložených žalobcem, se podává, že jízdenka č. *…, zakoupená v P. k přepravě z P. do P., byla průvodčím ve vlaku označena ve dnech 23. 9. 1998 a 24. 9. 1998 a jízdenka č. *…, zakoupená v P. k přepravě z P. do P., byla průvodčím ve vlaku označena dne 11. 10. 1998. K předloženým jízdenkám žalobce vypověděl, že odjížděl z P. dne 23. 9. 1998 ke své matce do P., kde žije i jeho těžce nemocný bratr K. Z., a pobýval až do svého návratu zpět do P., tj. do 11. 10. 1998.
Z uvedených důkazů učinil dovolací soud závěr, že žalobce se dne 29. 9. 1998 nezdržoval v místě, kde mu bylo poštou doručováno do vlastních rukou usnesení soudu prvního stupně. Nebyly proto splněny předpoklady vyžadované ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. pro uložení této písemnosti na poště a pro její doručení tímto náhradním způsobem. Závěr odvolacího soudu o tom, že ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. lze den 5. 10. 1998 považovat za den doručení usnesení soudu prvního stupně žalobci, proto nemůže být správný.
Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§243b odst. l věta za středníkem a §243b odst. 2 věta první o. s. ř.) a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor uvedený v tomto usnesení je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního a řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu