ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.126.2002.1
sp. zn. 33 Odo 126/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce R. Š., zastoupeného, advokátkou, proti žalovaným 1) P. J., a 2) V. J., o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 178/99, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. listopadu 2001 č. j. 12 Co 828/2001 - 76, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 6. 8. 2001 vyzval žalovaného, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení doplnil své odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. června 2001 č. j. 14 C 178/99 - 60 tak, že uvede v čem spatřuje nesprávnost rozsudku nebo postupu soudu, v jakém rozsahu rozsudek napadá a čeho se svým odvoláním domáhá. Dovodil, že podání žalovaného nesplňuje řádné náležitosti odvolání a poučil žalovaného, že nebude-li odvolání řádně opraveno, resp. doplněno, odvolací soud je odmítne. Žalovaný odvolání nedoplnil.
Krajský soud v Plzni ve smyslu §211 ve spojení s §43 odst. 2 o. s. ř. usnesením ze dne 15. listopadu 2001 č. j. 12 Co 828/2001 - 76 odvolání žalovaného odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž požadovali zrušit rozsudek soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu. Žalovaná namítá, že jí byla odňata možnost jednat před soudem, neboť neměla možnost seznámit se s rozsudkem okresního soudu, protože jí nebyl doručen. Žalovaný namítá, že vady odvolání neodstranil z důvodu nedoručení rozsudku soudu prvního stupně žalované.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání podle §236 odst. 1 o. s. ř. je objektivní kategorií, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové), zásadně se neváže na konkrétního účastníka. Institut přípustnosti dovolání má ale i stránku subjektivní. Zkoumání objektivní přípustnosti dovolání však předchází řešení otázky jeho subjektivní přípustnosti. K podání dovolání je (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala určitá újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto napadené rozhodnutí zruší.
Odstranění (zrušení) rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání žalovaného, by ovšem nevedlo ke stavu pro žalovanou příznivějšímu (v porovnání s dobou, jež předcházela jeho vydání); v posuzovaném případě mají žalovaní postavení samostatných společníků (§91 odst. 1 o. s. ř.), pokud tedy odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal pouze žalovaný, nestala se žalovaná účastníkem odvolacího řízení. Jestliže krajský soud odmítl odvolání žalovaného, nebyla žalované způsobena žádná újma, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení, neboť tento výrok se jejich právních poměrů netýká, resp. do jejich právních poměrů nikterak nezasahuje. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované jako podané osobou neoprávněnou odmítl (§243b odst.5, §218 písm. b/ o. s. ř.).
Ve vztahu k žalovanému je třeba posoudit objektivní přípustnost dovolání. Za podmínek stanovených §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení 515 000 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně proto, že neodstranil vady odvolání, ač k tomu byl vyzván a poučen o možném postupu ve smyslu §211 ve spojení s §43 odst. 2 o. s. ř.; již proto nelze přípustnost dovolání posoudit podle §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení o odmítnutí odvolání žalovaného ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání žalovaného v dané věci dovodit podle §239 o. s. ř.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné podle §237 ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř., §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaní nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu