ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.182.2002.1
sp. zn. 33 Odo 182/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce P. L., proti žalovanému J. K., o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 47/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. listopadu 2001 č. j. 26 Co 188/2001-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 30. listopadu 2000 č. j. 7 C 47/99-30 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 80 000 Kč s 19% úrokem z prodlení od 12. 8. 1996 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel s R. S. smlouvu o obstarání prodeje věci v režimu §737 a násl. občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“). Jednalo se prodej vozu žalobce značky Opel Kadett 1,6D, jehož vlastníkem byl žalobce, za kupní cenu 120 000 Kč. R. S. poté obstaral žalobci uzavření kupní smlouvy s žalovaným. Úhradu kupní ceny vozu sjednali účastníci v částce 35 000 Kč v hotovosti a zbývající část z prodeje vozidla Fiat Uno ve vlastnictví žalovaného, který s R. S. také uzavřel smlouvu o obstarání prodeje tohoto vozu. Ujednání účastníků posoudil soud prvního stupně jako dohodu o převzetí dluhu R. S. vůči žalobci. Dluh spočíval v jeho povinnosti uhradit žalobci získanou kupní cenu vozu Fiat Uno. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaný poté smlouvu s R. S. zrušil a svůj vůz Fiat Uno prodal paní I. L., aniž uhradil žalobci nedoplatek kupní ceny vozu Kadett 1,6D. V kupní smlouvě uzavřené s I. L. žalovaný opět sjednal, že kupní cena má být uhrazena žalobci, s čímž žalobce souhlasil, nicméně k úhradě nedoplatku kupní ceny vozu Opel Kadett 1,6D nedošlo ani v tomto případě. Soud prvního stupně se vypořádal i s námitkou žalovaného o nedostatku aktivní legitimace na straně žalobce. Jak v případě smlouvy o zprostředkování prodeje vozu žalovaného Fiat Uno, tak v kupní smlouvě o jeho prodeji I. L. bylo sjednáno, že kupní cena má být uhrazena přímo žalobci, což lze hodnotit jako ujednání ve prospěch třetího podle §50 ObčZ; nárok žalobce je tedy dán.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. listopadu 2001 č. j. 26 Co 188/2001-45 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se všemi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a v části týkající se právních závěrů odkázal na „pečlivé odůvodnění jeho rozhodnutí“. Konstatoval, že žalobě by bylo možno vyhovět i za situace, kdy by nebylo prokázáno převzetí dluhu R. S. vůči žalobci spočívajícího v jeho povinnosti uhradit nedoplatek kupní ceny jeho automobilu žalovaným, neboť ze znění §737 ObčZ nevyplývá, že by se objednatel nemohl bez dalšího namísto obstaratele domáhat zaplacení kupní ceny po kupujícím v soudním řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež odůvodnil tím, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž otázka zásadního právního významu spočívá v posouzení aktivní legitimace v případě uzavření smlouvy o obstarání prodeje věci podle §737 ObčZ a násl. Podle názoru dovolatele má právo na zaplacení kupní ceny obstaratel a povinnost její úhrady má kupující. Ke změně tohoto postavení žalobce a žalovaného nedošlo ani dohodou o převzetí dluhu podle §531 ObčZ, jak nesprávně dovodil odvolací soud. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí, neboť soudy obou stupňů podle jeho názoru věc posoudily po skutkové i právní stránce velmi přesně. Nárok žalobce na úhradu kupní ceny je nezpochybnitelný a k jeho modifikaci nedošlo ani uzavřením obstaravatelské smlouvy mezi žalovaným a R. S.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 30. listopadu 2000.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle §239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil možnost podání dovolání, a není přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno.
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., přičemž ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 3 a §142 odst. 1 o. s. ř. . Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za jednu čtvrtinu sazby odměny ve výši 4 125 Kč *§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost stanovenou mu tímto usnesením, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí
V Brně dne 28. března 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu