ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.188.2002.1
sp. zn. 33 Odo 188/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudů JUDr. Kateřininy Hornochové a JUDr. Miloše Šimánka ve věci žalobce B. G., proti žalovanému V. M., o 875,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 24 C 302/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. září 2001, č.j. 13 Co 582/2001-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. září 2001, č.j. 13 Co 582/2001-70 potvrdil usnesení Okresního soud v Plzni – město ze dne 13. července 2001, č.j. 24 C 302/99-64, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že poměry žalobce osvobození od soudních poplatků neodůvodňují.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Považuje jej za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., protože „to, zda je schopen zaplatit soudní poplatky, má zásadní význam po právní stránce, neboť kdyby soud zjistil, že není schopen platit, mohl se domoci spravedlnosti“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem), jenž má právnické vzdělání (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených v ustanovení v §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Takovýmto rozhodnutím je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě.
Z tohoto pohledu je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu zabývající se hodnocením podmínek pro osvobození od soudních poplatků (§138 odst. 1 o. s. ř.), rozhodnutím ve věci samé není. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. proti takovému usnesení dovodit nelze.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř. obsahujících taxativně vyjmenovaná usnesení odvolacího soudu, která jsou svou povahou taktéž rozhodnutími ve věci samé.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, posuzoval dovolací soud přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníků řízení možnost podat dovolání oproti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu taxativně uvedeny. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno soudu prvního stupně, jímž byl návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítnut, v tomto výčtu uvedeno není. Přípustnost dovolání v dané věci proto nelze dovodit ani podle §239 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce v daném případě zákon nepřipouští (§236 odst. 1 o. s. ř.) Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. března 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu