ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.214.2002.1
sp. zn. 33 Odo 214/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové, ve věci žalobce M. J., zastoupeného, advokátem, proti žalované A. P., o vrácení daru, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 16 C 1871/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. listopadu 2000 č. j. 9 Co 393/99 - 70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 29. ledna 1999 č. j. 16 C 1871/98 - 42 zamítl návrh, aby žalovaná vydala žalobci kameru v hodnotě 1 500 Kč, promítačku v hodnotě 1 500 Kč, promítací plátno v hodnotě 300 Kč, zlatý prsten v hodnotě 1 200 Kč, stan v hodnotě 1 100 Kč a peněžní hotovost ve výši 22 596 Kč a v případě nemožnosti takového plnění místo toho zaplatila žalobci částku 27 096 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. listopadu 2000 č. j. 9 Co 393/99 - 70 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně nepokládal za prokázané, že došlo k tvrzenému darování. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (§14 odst. 1 o. s. ř.), která by svědčila pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. Na naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. usuzuje z toho, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodovala ve věci vyloučená soudkyně JUDr. M. Š., která je známou žalované. Podjatost této soudkyně dovozuje z toho, že neumožnila žalobci vystupovat při soudním jednání a nepřipustila provedení důkazu výslechem svědka. Dále namítá nesprávné právní posouzení věci. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Žalovaná ve vyjádření navrhla zamítnutí dovolání, neboť rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně správný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále opět jen „o.s.ř.“ - (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, připouští právní úprava dovolání jen ve třech případech. V prvním případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším, zrušeném rozsudku. Ve druhém z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh či bez návrhu podle §239 odst. 1 o. s. ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku. O žádný z těchto případů přípustnosti dovolání v daném případě nejde, protože, odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání není přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno.
Dovolání je vždy přípustné (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), trpí-li řízení některou z vad taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; k takovým vadám (způsobujícím tzv. zmatečnost) je dovolací soud povinen přihlédnout, i kdyby v dovolání uplatněny nebyly (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Přípustnost dovolání z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou ze zde uvedených vad; nastává pouze tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v ustanovení §237 o.s.ř. skutečně trpí.
Žalobce se dovolává zmatečnosti řízení tvrzením, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodoval soudce, který byl vyloučen z projednávání a rozhodování věci proto, že byl z důvodu poměru k žalované podjatý.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. je dovolání přípustné tehdy, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
Vyloučeni z projednávání a rozhodování věci jsou podle ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř. soudci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
Samosoudkyně, JUDr. M. Š., ve svém vyjádření k námitce podjatosti vznesené vůči ní uvedla, že ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům, ani k projednávané věci, nemá vztah, který by ji vylučoval z projednávání a rozhodování věci.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce by sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce a podobně. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Dovolací soud pak nemá důvod neuvěřit soudkyni, JUDr. M. Š., že nemá takový poměr k účastníkům řízení, jejich zástupcům či k věci, který by je vylučoval z projednávání a rozhodování dané věci. Žalobce jím tvrzený vztah uvedené soudkyně k žalované ničím nedoložil a ani blíže nespecifikoval. Jeho tvrzení, uváděná v dovolání (neprovedení navrhovaného důkazu a doporučení právního zastoupení žalobce) k závěru o vyloučení soudkyně nevedou.
Lze uzavřít, že uvedená soudkyně nebyla z projednávání a rozhodování v uvedené věci v řízení před soudem prvního stupně vyloučena a že rozsudek odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. postižen. Existenci jiných vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř pak není dovolatelem namítána a ani z obsahu spisu nevyplývá.
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu netrpí žádnou z vad vyjmenovaných v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a protože z hledisek uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. b) a §239 o.s.ř. dovolání proti tomuto rozsudku není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu