ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.321.2002.1
sp. zn. 33 Odo 321/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyň a) M. B., a b) Mgr. H. P., procesních nástupkyň původního žalobce JUDr. B. G., CSc., zemřelého dne …, proti žalovanému K. H., o zaplacení 5 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 8 C 32/2001, o dovolání původního žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2002 č. j. 13 Co 924/2001-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. ledna 2002 č. j. 13 Co 924/2001-39 potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 31. května 2001 č. j. 8 C 32/2001-30, kterým soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku původním žalobcem JUDr. B. G., CSc. a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal původní žalobce dovolání s tím, že navrhl zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů.
Po podání dovolání JUDr. B. G., CSc. dne … zemřel. Usnesením ze dne 22. 10. 2002 č. j. 33 Odo 321/2002-51 Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §107 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude na straně žalobce pokračováno s dědičkami žalobce M. B. a Mgr. H. P.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (původním žalobcem), jenž měl právnické vzdělání (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je taxativně upravena v §237 až 239 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Usnesení odvolacího soudu je dále napadnutelné dovoláním podaným podle §238 o. s. ř.; musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu o obnově řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí apod.) připouští podání dovolání §238a o. s. ř. Na věc, která je předmětem tohoto řízení, se však případy uvedené v §238 a 238a o. s. ř. nevztahují.
Dovolání nepřichází v úvahu ani podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., který připouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží.
Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 5, věty první a §218 c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5 ve spojení s §224 odst. l, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyly v dovolacím řízení úspěšné a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27.listopadu 2002
JUDr. Zdeněk Des, v. r.
předseda senátu