ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.404.2002.1
sp. zn. 33 Odo 404/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce České republiky - Úřadu práce v B., proti žalovanému J. M., o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 210/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2000, č. j. 10 Co 1297/99-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 3. 2000, č. j. 10 Co 1297/99-81, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 9. 1999, č. j. 8 C 210/96-57, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 10. 1999, č. j. 8 C 210/96-63, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 120 000 Kč s příslušenstvím, a jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o.s.ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Předně je namístě konstatovat, že s účinností od 1. 1. 2001 je v důsledku procesního nástupnictví účastníkem řízení na straně žalobce Česká republika – Úřad práce v B. (srov. §51, §52 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů).
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §159 o.s.ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobci byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 12. 5. 2000 a zástupci žalovaného J. K., advokátu se sídlem v O., R. č. 12, dne 1. 3. 2001; rozsudek odvolacího soudu tak nabyl právní moci dne 1. 3. 2001 a lhůta k podání dovolání uplynula v pondělí 2. 4. 2001 (srov. §57 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno k poštovní přepravě na poště O. 8 jako doporučená zásilka č. R … dne 10. 4. 2001.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o.s.ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, který byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady v tomto řízení nevznikly a žalovaný na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. července 2002
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu