ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.412.2002.1
sp. zn. 33 Odo 412/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně S. e., a.s., proti žalovanému Z. H., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 20 258,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 81 C 262/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2001 č. j. 10 Co 630/2001-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. prosince 2000 č. j. 81 C 262/99-44 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 20 258,10 Kč s 26% úrokem z prodlení od 22. 7. 1998 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení byla prokázána existence smluvního závazkového vztahu založeného smlouvou o odběru elektřiny pro odběrné místo v O., ul. D. 35, v níž žalovaný se jako odběratel elektřiny přihlásil k jejímu odběru přihláškou podanou podle §5 odst. 2 vyhlášky č. 140/1978 Sb., o dodávce elektřiny obyvatelstvu. Z uvedené právní úpravy platné k datu uzavření smlouvy vyplývá, že odběratel uvedený na přihlášce je povinen odebranou elektřinu zaplatit, pokud neprokáže, že elektřinu odebral někdo jiný. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal, že nedošlo k odběru dodané elektřiny jiným subjektem, byla platně uzavřena kupní smlouva podle §588 občanského zákoníku a žalovanému vznikla povinnost dodanou elektřinu uhradit.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. října 2001 č. j. 10 Co 630/2001-60 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se všemi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a v části týkající se právního hodnocení věci odkázal na právní závěry soudu prvního stupně, které hodnotil jako přiléhavé. S nedoplatkem za odběr elektřiny za dobu od 1. 7. 1994 do 30. 6. 1995, jehož výši žalovaný nezpochybnil v rámci reklamačního řízení v předepsané 15-denní lhůtě podle §20 vyhlášky č. 140/1978 správně aplikované soudem prvního stupně, ale ani v rámci odvolacího řízení, se žalovaný dostal do prodlení dnem následujícím po převzetí faktury.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež odůvodnil tím, že rozsudek odvolacího soudu vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu věci, přičemž přípustnost dovolání dovodil z toho, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 11. prosince 2000.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle §239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil možnost podání dovolání, a není přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno.
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., přičemž ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v dovolacím řízení úspěšná, žádné náklady nevznikly a žalovaný na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu