ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.445.2002.1
sp. zn. 33 Odo 445/2002-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně P. spol. s r. o., proti žalované U. T., s.r.o., o 7 192,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 140/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 1999, č. j. 53 Co 367/99-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 7 192,50 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že žalovaná od ní pronajala „projekční videotechniku s obsluhou“ a za poskytnuté služby nezaplatila.
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 28. 5. 1998, č. j. 26 C 140/98-13, žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobu zpět s tím, že žalovaná požadovanou částku zaplatila, a žádala o přiznání práva na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 1999, č. j. 53 Co 367/99-47, zpětvzetí žaloby připustil, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje výslovně z ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.; existenci vady uvedené ve zmiňovaném ustanovení spatřuje ve skutečnosti, že soud ve věci jednal a rozhodl, aniž byl žalobkyní zaplacen soudní poplatek. Žalobkyně je přesvědčena, že za takové situace nebyly splněny podmínky řízení a soud měl řízení v souladu s ustanovením §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. zastavit. Vedle toho vyjadřuje žalobkyně v dovolání svůj nesouhlas s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně a namítá, že v dané věci došlo ze strany soudů obou stupňů k „odmítnutí spravedlnosti.“
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzované věci se žalobkyně výslovně dovolává přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné v případě, že účastníku byla odňata možnost jednat před soudem. Naplnění uvedeného předpokladu odůvodňuje žalobkyně tím, že soud ve věci jednal a rozhodl, aniž byl žalobkyní zaplacen soudní poplatek.
Dovolání je vždy přípustné (s výjimkou ustanovení §237 odst. 2), pokud řízení trpí některou z vad taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.; k takovým vadám je dovolací soud povinen přihlédnout, i kdyby v dovolání uplatněny nebyly (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad v tomto ustanovení uvedených, nastává až tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo zúčastnit se jednání ve věci, činit přednesy, navrhovat provádění důkazů apod.). Nejde-li o případy, kdy účastník nebyl přibrán do řízení (§94 odst. 2 o. s. ř.) nebo kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v nepřítomnosti účastníka v rozporu s ustanovením §101 odst. 2. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný.
Ve světle provedeného výkladu je zřejmé, že důvod přípustnosti podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. není v dané věci naplněn. Je pojmově vyloučeno, aby soud odňal účastníku možnost jednat před soudem již samotnou skutečností, že ve věci jednal, ačkoli k tomu nebyl před zaplacením soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení povinován. Projednal-li tedy soud žalobkyní podanou žalobu a ve věci rozhodl, nelze dovozovat - jak to činí žalobkyně - že učinil-li tak před zaplacením soudního poplatku, odňal jí nesprávným postupem možnost jednat před soudem. Protože žalobkyně se jednání u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 28. 5. 1998 nezúčastnila, zkoumal dovolací soud z úřední povinnosti (nad rámec námitek žalobkyně), zda byla o tomto jednání řádně vyrozuměna; zjištění v tomto směru je totiž významné z právě hlediska naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., jehož se žalobkyně dovolává.
Z doručenky založené ve spise vyplývá, že žalobkyně byla o jednání Obvodního soudu pro Prahu 10, které se konalo dne 28. 5. 1998, řádně vyrozuměna (což ostatně sama potvrzuje i ve svém odvolání, jehož obsah byl převzat i do textu dovolání) a o odročení jednání nepožádala; proto ani ze skutečnosti, že soud prvního stupně jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, nelze dovodit, že jí byla odňata možnost jednat před soudem a řízení trpí zmatečností ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
Jiné vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně nenamítá a ani dovolací soud ze spisu nezjistil, že by řízení některou z takových vad bylo postiženo. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ostatních ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně se zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
Z obsahu spisu se podává, že rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o peněžité částce 7 192,50 Kč, přičemž příslušenství uvedené částky je z pohledu přípustnosti dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. irelevantní. Protože v dané věci nebylo rozhodnuto o částce převyšující 20 000 Kč, resp. 50 000 Kč, není dovolání žalobkyně přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Uvažovat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §239 o. s. ř. je vyloučeno již tím, že usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v ustanovení §237 odst. 1 ani §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a přípustnost dovolání podle jiného ustanovení o. s. ř. v dané věci nepřichází v úvahu, Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 4 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. října 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r .
předsedkyně senátu