ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.486.2002.1
sp. zn. 33 Odo 486/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyň A) M. B., a B) Mgr. H. P., , jako právních nástupkyň JUDr. B. G., CSc., zemřelého 30. dubna 2002, posledně bytem …, proti žalovanému J. R., o zaplacení 3 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Plzni - město pod sp. zn. 62 Ro 1409/2001, o dovolání právního předchůdce žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2002, č.j. 14 Co 242/2002-6, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. března 2002, č.j. 14 Co 242/2002-6, Krajský soud v Plzni odmítl jako nepřípustné odvolání právního předchůdce žalobkyň proti usnesení Okresního soudu Plzeň – město č.j. 62 Ro 1409/2001-2, kterým byla žalující strana vyzvána k opravě, resp. doplnění žaloby ze dne 6. 12. 2001 a zároveň poučena, jak je třeba doplnění provést.
Proti usnesení odvolacího soudu podal právní předchůdce žalobkyň dne 17. 4. 2002 dovolání, v němž prosazuje názor, že nebylo namístě odmítnout odvolání směřující proti rozhodnutí soudu prvního stupně, když v tomto odvolání žalobce všechny požadavky soudu prvního stupně splnil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o uplatněném nároku na zaplacení částky 18.575,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o uplatněném nároku, nýbrž odmítal odvolání proti usnesení okresního soudu, jímž byl původní žalobce podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k doplnění vadného podání (žaloby); již proto nelze přípustnost dovolání posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedena. Usnesení o odmítnutí odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl účastník podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k doplnění vadného podání, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř., na něž je v dovolání výslovně odkazováno, ani podle ustanovení §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r
předsedkyně senátu