ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.498.2002.1
sp. zn. 33 Odo 498/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně České republiky - Vojenské správy, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování, se sídlem v Praze 6, nám. Svobody č. 471, proti žalovanému V.a z. l. ú., a. s., o zaplacení 212 635,50 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 0,01 % z částky 212 635,50 Kč denně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 164/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 1999 č. j. 14 Co 125/99 - 63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 26. ledna 1999 č. j. 19 C 164/97 - 53 zastavil řízení ve smyslu §43 o. s. ř., neboť žalobce ve stanovené lhůtě neodstranil vadu v označení žalobce, spočívající v tom, že Česká republika nebyla současně označena příslušným státním orgánem, jehož se věc týká s uvedením názvu a sídla (§21 odst. 2 o. s. ř.). Označení žalobce Česká republika - Vojenská správa není řádné, neboť Vojenská správa není státním orgánem. Současně soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. března 1999 č. j. 14 Co 125/99 - 63 potvrdil usnesení soudu prvního stupně, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalobkyně na připuštění dovolání, protože odvolací soud v daném případě nerozhodoval ve věci samé.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, jež odůvodnila tím, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudili otázku označení státu jako účastníka řízení. Označení žalobce jako Česká republika - vojenská správa nezaměnitelně určuje účastníka řízení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); dovolání žalobkyně shledal nepřípustným.
Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení osudu prvního stupně a nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, je dovolání přípustné jen za naplnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1) o. s. ř. Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) změněno usnesení soudu prvního stupně, to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníka nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208 o. s. ř.); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, f) odvolací řízení zastaveno. O žádný z těchto případů se nejedná. Přípustnost dovolání není dána ani podle §239 o. s. ř., podle kterého připadá do úvahy jen založení přípustnosti dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; takovým rozhodnutím není usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Protože podle §238a a §239 o. s. ř. dovolání přípustné být nemůže, zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Protože žalobkyní vytýkané nedostatky (i kdyby byly dány) nejsou zaměnitelné s nedostatkem způsobilosti být účastníkem řízení, nepředstavují ani vadu řízení podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., která zakládá přípustnost dovolání, neboť Česká republika má procesní způsobilost ve smyslu §19 o. s. ř. Žádnou z dalších vad vypočtených v §237 odst. 1 o. s. ř. dovolatelka nenamítá a ani z obsahu spisu se jejich existence nepodává. Protože dovolání v této věci není přípustné podle žádného z ustanovení o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky je odmítl /§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř./.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady v tomto řízení nevznikly a žalobkyně na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu