ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.516.2002.1
sp. zn. 33 Odo 516/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyň A) M. B., B) Mgr. H. P., proti žalovanému Ing. N. T. C., o 44 050 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 Nc 1271/2000, o dovolání právního předchůdce žalobkyň JUDr. B. G., CSc., zemřelého, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2000 č. j. 39 Co 516/200 - 13, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 29. října 2002 č. j. 33 Odo 516/2002 - 55 rozhodl, že v řízení bude pokračováno s M. B., a Mgr. H. P., jako dědičkami po zemřelém žalobci JUDr. B. G. (§107 odst. 1 o. s. ř).
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 4. července 2000 č. j. 5 Nc 12718200-2 vyzval právního předchůdce žalobkyň, aby podaný návrh na zahájení řízení doplnil ve lhůtě 14 dnů od doručení vylíčením rozhodných skutečností. Současně byl právní předchůdce žalobkyň poučen, že nebude-li jeho podání v uvedené lhůtě doplněno a nelze-li pro tento nedostatek pokračovat v řízení, soud řízení podle §43 odst. 2 o.s.ř. zastaví. Zároveň byl právní předchůdce žalobkyň poučen o nepřípustnosti odvolání proti tomuto usnesení.
Odvolání právního předchůdce žalobkyň proti tomuto usnesení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2000 č. j. 39 Co 515/2000 - 13 odmítnuto, neboť není podle ustanovení §202 odst. 2 písm. d) o.s.ř. přípustné.
Proti usnesení podal právní předchůdce žalobkyň dovolání z důvodu podle §237 odst. 1 písm. f) a §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř., ve kterém namítá, že mu nesprávným postupem byla v průběhu řízení odňata možnost jednat. Navrhuje zrušení usnesení soudů obou stupňů.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů ( tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle §202 odst. 2 písm. d) o.s.ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž bylo vráceno podání k opravě.
Jak vyplývá z obsahu spisu, byl žalobce usnesením soudu prvního stupně vyzván, aby doplnil své podání - návrh na zahájení řízení. Jednalo se o výzvu soudu k doplnění či opravě podání ve smyslu ustanovení §43 o.s.ř., která obsahovala i správné poučení o nepřípustnosti odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Žalobce se přesto proti tomuto usnesení odvolal. Protože odvolání proti takovému usnesení není podle §202 odst. 2 písm. d) o.s.ř. přípustné, postupoval odvolací soud zcela správně, když odvolání jako nepřípustné podle ust. §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolatel namítá, že v důsledku tohoto postupu je řízení postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Citované ustanovení spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. O takovou situaci se jedná, jestliže soud postupoval v řízení tak, že znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Existence uvedené vady předpokládá, že byla způsobena nesprávným postupem soudu. jak bylo shora uvedeno, tento předpoklad splněn nebyl, neboť odvolací soud neužil ust. §218 odst. 1 o.s.ř. chybně. V rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání tedy nelze spatřovat odnětí možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), a tím že soud prvního stupně vyzval žalobce podle §43 o.s.ř. k doplnění návrhu na zahájení řízení, mu žádná újma na jeho procesních právech nebyla způsobena.
Dovolací důvod podle §237pdst. 1 písm. f) o.s.ř. tedy není dán. Jiné vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.), nebyly dovolatelem tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není důvodné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 1 část věty před středníkem a odst. 5 o.s.ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu