ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.526.2002.1
sp. zn. 33 Odo 526/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. b. s. B. D., a.s., , zastoupené , advokátem, proti žalované V. spol. s r. o., zastoupené, advokátkou, o zaplacení 6 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 63 C 7/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2001 č. j. 17 Co 574/2001-64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 24. října 2001 č. j. 63 C 7/2000-54 zastavil řízení a uložil žalobkyni nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 66 000 Kč.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. prosince 2001 č. j. 17 Co 574/2001-65 změnil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení v částce 66 075 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění usnesení zejména uvedl, že soud prvního stupně postupoval v souladu s §146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně, která nezaplatila soudní poplatek z odvolání, ačkoliv byla řádně vyzvána k jeho zaplacení, zavinila, že řízení muselo být zastaveno. Jestliže odvolání bylo žalované doručeno, bylo jejím právem, aby se k doručenému odvolání vyjádřila. Přísluší jí proto náhrada nákladů, které jí vznikly v důsledku tohoto vyjádření bez ohledu na to, zda v tomto vyjádření uvádí nové skutečnosti či nikoliv. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně při stanovení výše nákladů přehlédl, že žalované náleží ještě náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 75 Kč, změnil odvolací soud výrok o nákladech řízení.
Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně dovolání, neboť podle jejího názoru spočívá rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení na nesprávném právním posouzení věci, spočívající v nesprávné aplikaci §142 odst. 1 o. s. ř., neboť vyjádření žalované k odvolání nelze hodnotit jako účelné uplatnění nebo bránění práva podle tohoto ustanovení. Navrhla, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně podala žalovaná vyjádření, ve kterém navrhla zamítnutí dovolání pro jeho nedůvodnost.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle §238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí apod.) je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení §239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně – aniž by se mohl věcí zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované spočívají v odměně advokáta za zastupování účastníka ve výši 375 Kč [§1, §14 odst. 3 a 4, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. července 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu