ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.53.2001.1
sp. zn. 33 Odo 53/2001-68
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce K. Č., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému H.S.H. C., spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 31.860,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod spis. zn. 7 C 10/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2000 č. j. 39 Co 281/2000 - 26, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2000 č. j. 39 Co 281/2000 - 26 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. března 2000 č. j. 7 C 10/2000- 9 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 31.860,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 1. 7. 1999 do zaplacení a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne 10. 12. 1998 kupní smlouva podle §588 a násl. obč. zák., jejímž předmětem byl osobní počítač – notebook zn. IBM 755C 486 DX 4/75, 20 MB RAM. Jednalo se o použité zboží, jehož součástí byla vadná baterie, kterou se žalovaný podle současně uzavřené smlouvy zavázal opravit. Žalovaný poskytl žalobci na notebook záruku 6 měsíců. Soud dospěl k závěru, že z povahy notebooků je zřejmé, že jsou zakupovány v prvé řadě pro práci v terénu, proto v daném případě žalobce měl zájem o koupi počítače jen s funkční baterií, jejíž opravu si při koupi objednal. Neuznal námitku žalovaného, že se jednalo o dvě kupní smlouvy, na počítač a baterii, neboť z listinných důkazů vyplynulo, že notebook byl koupen s vadnou baterii, jejíž oprava byla zároveň žalobcem u žalované objednána /viz servisní list/. Jednalo se tudíž o jednu kupní smlouvu. Dále konstatoval, že žalovaný při prodeji notebooku se důsledně neřídil zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, konkrétně jeho ustanovením §9 odst. 1 (povinnost řádně informovat spotřebitele o prodeji použitých nebo upravovaných výrobků), §10 odst. 5 cit. zákona (zřetelně upozornit na omezené užité vlastnosti použitých výrobků) a §12 odst. 1 (povinnost jednoznačně informovat spotřebitele o ceně prodávaných výrobků platné v okamžiku nabídky). Soud dále vyšel ze zjištění, že dne 30. 4. 1999 byla řádně uplatněna reklamace zakoupeného zboží, žalovaný notebook do záruční opravy převzal a poté, co uvedený notebook neměl vymíněné vlastnosti pro používání v terénu pro vadu baterie , žalobce dne 9. 6. 1999 od smlouvy odstoupil. Soud učinil závěr, že nevrátil-li žalovaný podle výzvy žalobce do 30. 6. 1999 částku 31.860,- Kč, je od 1. 7. 1999 v prodlení se zaplacením této částky žalobci, kterou mu byl povinen na základě odstoupení od kupní smlouvy vrátit.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. října 2000 č. j. 39 Co 281/2000 – 26 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 29.500,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 1. 7. 1999 do zaplacení zamítl; jinak výrok soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, ale nevyvodil z něho správný právní závěr. Účastníci uzavřeli dne 10. 12. 1998 dvě samostatné smlouvy. Smlouvu kupní, jejímž předmětem byl notebook s vadnou baterii, jednalo se o zboží repasované, kdy pro tuto vadu byla sjednána nižší cena, a smlouvu o opravě věci, jejímž předmětem byla oprava vadné baterie. Dále vyšel ze zjištění, že žalobce u žalovaného dne 30. 4. 1999 uplatnil reklamaci - vytkl vadu zboží spočívající v nedobíjení baterie„ a dopisem ze dne 9. 6. 1999 vytkl jednak vadu provedené služby s tím, že „baterie nefunguje„ a jednak vadu notebooku spočívající v tom, že „počítač nefunguje na vnitřní náhradní zdroj – baterii„. Soud učinil závěr, že za vadu notebooku spočívající v tom, že notebook nefunguje na vnitřní zdroj z důvodu vady tohoto zdroje, žalovaný podle §619 odst. 1, věty třetí obč. zák. neodpovídá, když pro tuto vadu zboží byla sjednána nižší kupní cena. Pokud by se mělo jednat o vadu notebooku spočívající v tom, že tento nefunguje ani na bezvadný vnitřní zdroj, odvolací soud učinil závěr, že taková vada koupené věci nebyla žalobcem v řízení prokázána. Jiná vada, např. vada spočívající v nedostatku označení výrobku značkou shody podle zákona č. 22/1997 Sb. nebyla v záruční době u žalovaného vytknuta a právo z odpovědnosti této vady věci zaniklo (§626 odst. 1 obč. zák.). Dovodil proto, že žalobci nevzniklo právo na odstoupení od kupní smlouvy. Právo na zrušení smlouvy vzniklo žalobci jen podle §655 odst. 1 obč. zák. ze smlouvy o opravě věci, když v záruční lhůtě žalobce řádně vytkl žalovanému vadu provedené opravy baterie a žalovaný uznal, že vada je neodstranitelná. Z tohoto důvodu má žalobce podle §457 obč. zák. právo na vrácení částky 2.360,- Kč, kterou za opravu žalovanému zaplatil.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, neboť odvolacím soudem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. V rámci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýká odvolacímu soudu, že na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval hmotné právo. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v aplikaci §619 odst. 1 obč. zák. Uvádí, že na základě skutečnosti, kdy žalobce si při prodeji vymínil funkčnost počítače i na vnitřní zdroj – baterii a objednal si proto ihned při prodeji repasi baterie, měl odvolací soud při zjištění, že počítač žalovaný neopravil v záruční době tak, aby byl funkční na vnitřní zdroj, aplikovat na daný případ §597 odst. 2 obč. zák. Dále namítá, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav nesprávně použil ustanovení §626 odst. 1 obč. zák., jestliže dovodil, že žalobce nevytkl u žalovaného v záruční době jinou vadu, než nefunkčnost baterie a nefunkčnost notebooku na vnitřní zdroj, a pokud vada spočívající v nedostatku označení výrobku značkou shody, jak ukládá dodavatelům zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, byla vytknuta až při ústním jednání u odvolacího soudu dne 18. 10. 2000, nebyla tak uplatněna v záruční době. Dovolatel má za to, že uplatněním reklamace dne 30. 4. 1999 došlo podle §627 odst. 1 obč. zák. ke stavení běhu záruční doby, když žalovaný do doby ústního jednání u odvolacího soudu žalobci funkční notebook nepředal. Mimoto měl odvolací soud zkoumat, zda porušení zákona č. 22/1997 Sb. v daném případě nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky podle §39 obč. zák. Dovolatel na závěr poznamenal, že odvolací soud vůbec nepřihlédl k důsledkům vyplývajícím z porušení zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kterého se žalovaný podle jeho názoru dopustil. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolaní podal žalovaný vyjádření, jímž navrhl zamítnutí dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Nesouhlasí s tvrzením žalobce, že nebylo prokázáno, že notebook je funkční s novou baterií. Odkazuje přitom na listinný důkaz - servisní list z 10. 12. 1998, kde ve zprávě o servisním zásahu je uvedeno, že závada není v notebooku, a je nutno vyměnit baterii, což potvrzuje i vyjádření servisní organizace VT D. a. s. P., které žalovaný doložil s vyjádřením k dovolání. Předvedení funkčnosti notebooku na novou baterii mohl žalovaný žalobci prokázat, pokud by tuto nabídku žalobce nezmařil tím, že si odmítl notebook po vyřízení reklamace převzít, jak vyplývá z listinných důkazů - dopisů žalovaného ze dne 21. 6. 1999 a 10. 8. 1999 adresovaných právní zástupkyni žalobce. Odvolací soud správně aplikoval na danou věc §619 odst. 1 obč. zák. Tvrzení dovolatele, že při koupi si vymínil funkčnost notebooku i na vnitřní zdroj, nevyplývá z provedeného dokazování, a nebyl proto důvod pro odstoupení od smlouvy ve smyslu 597 odst. 2 obč. zák. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že porušil zákon č. 22/1997 Sb. a zákon č. 634/1992 Sb. a odkazuje přitom na důkazy předložené v dovolacím řízení a na závěry České obchodní inspekce, která při kontrole provedené dne 9. 6. 1999 a 18. 6. 1999 neshledala porušení uvedených zákonů žalovaným.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./; bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané §241 odst. 2 o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b), d) o. s. ř.
Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v souladu s §242 odst. 1 a 3 o. s .ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Z této zásady vázanosti užitými dovolacími důvody představují výjimku vady řízení podle §237 odst. 1 o. s. ř. a je-li dovolání přípustné i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda byly v dovolání uplatněny /§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř./. Vady řízení podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolatel nenamítá a ani z obsahu spisu se nepodávají. Jiné vady řízení ve smyslu §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud v postupu odvolacího soudu neshledal.
V daném případě lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jež dovolatel v podaném dovolání uplatnil.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej nesprávně aplikoval.
Podle §597 odst. 2 obč. zák. má kupující právo odstoupit od smlouvy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým.
V posuzované věci byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva podle §588 a násl. obč. zák., jejímž předmětem byl osobní počítač - notebook zn. IBM 755C 486 DX4/75, 20 MB RAM. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobce si při uzavírání kupní smlouvy vymínil možnost použití notebooku v terénu s opravenou vadnou baterií, jejíž funkčnost se žalovaný zavázal zajistit. Jelikož po repasi se v záruční době projevila vada, když notebook se nedal používat v terénu, a žalovaný vadu neodstranil, neměl tak notebook vymíněné vlastnosti. Odvolací soud v rozporu s tímto skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, ze kterého vyšel i po doplnění dokazování výpovědí žalobce, který opětovně uvedl, že si notebook s vadnou baterií kupoval za podmínky, že baterie bude po opravě funkční, neaplikoval ust. §597 odst. 2 obč. zák., když po repasi baterie, neměl notebook žalobcem vymíněné vlastnost - používání počítače v terénu tj. funkčnost počítače i na vnitřní zdroj (baterii), a nikoliv jen na síťový zdroj. Jestliže pak žalovaný v záruční době šesti měsíců poskytnuté podle záručního listu ze dne 10. 12. 1998 nejen na notebook, ale i na zdroj, nezajistil opravu tak, aby měl notebook vymíněné vlastnosti, byl naplněn důvod pro odstoupení od smlouvy kupujícím (žalobcem) podle §597 odst. 2 obč. zák.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., byl tudíž uplatněn důvodně. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek je správný, dovolací soud jej zruší a věc vrátí soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. ledna 2002
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v. r.
předsedkyně senátu