ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.556.2001.1
sp. zn. 33 Odo 556/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) O. H. a b) M. H., obou zastoupených, advokátem, proti žalovaným l. S. S. a 2. PhDr. D. S., oběma zastoupeným, advokátem, o vzájemné plnění, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7C 223/91, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2001 č. j. 30 Co 165/2001-302, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 925 Kč k rukám, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 25. května 2000 č. j. 7 C 223/91-245 ve spojení s usnesením ze dne 21. září 2000 č. j. 7 C 223/91-254 zamítl žalobu, aby žalovaní zaplatili žalobcům společně a nerozdílně částku 48 000 Kč se 17% úrokem z prodlení ode dne 17. 3. 1995 do zaplacení oproti vrácení obytného přívěsu SPZ …, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že 4. 10. 1990 uzavřeli žalobci jako kupující se žalovanými jako prodávajícími kupní smlouvu o prodeji obytného přívěsu za sjednanou kupní cenu 48 000 Kč. Prodej přívěsu zprostředkoval R. K., který jej také žalobcům předal. Sdělil přitom, že se jedná o přívěs domácí výroby, ovšem výslovně neupozornil na nějaké závady přívěsu. Dopisem ze 7. 10. 1990 žalobci vytkli vady přívěsu, které zjistili krátce po zakoupení, a to špatnou funkci osvětlení vnitřku přívěsu (rozvody elektřiny neodpovídají předpisům), zatékání do přívěsu předním oknem u oje (okno netěsní, na několika místech je zkroucené plexisklo – hlavně v rozích), totéž u zadního okna, vadnost nožiček v rohách přívěsu, chybně a neodborně navařené vzpěry, praskot podlahy při chůzi, překližka je slabá (síla je pouze 5 mm) a při chůzi se prohýbá a praská, chybějící zvedák a držák pro zvedák a zámek k uzamykání oje a současně odstoupili od kupní smlouvy. Další vady vytkli dopisem ze dne 12. 11. 1990, kde poukázali na závady zjištěné znalcem M. V., jednalo se především o potřebu nové elektrické instalace odpovídající normě, osazení nové podlahy, oken, montáž nových opěrných nožiček, závěsného zařízení, úchytů pro zvedák, potřebu nového laku, opadávající umakarty a potřebu výměny překližky ve dvou postelích. Poslední specifikace závad byla žalobci učiněna žalobou doručenou soudu 18. 3. 1991. Ohledně charakteru závad a nákladů na jejich odstranění soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku Ing. J. G. a dovodil, že za dodatečně najevo vyšlé vady je možno považovat pouze čtyři, a to vadu nesprávného přimontování nožiček k přívěsu, tedy špatného uchycení a špatných svárů, vadu špatné funkce osvětlení vnitřního prostoru – rozvody neodpovídají předpisům, vadu týkající se horního sklopného lůžka v přední části přívěsu a vadu rozvodu plynu, u kterých celkový součet nákladů na opravu v úrovni cen v roce 1990 činí 6 620 Kč. Soud uzavřenou kupní smlouvu posoudil podle §399 odst. 1 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/91 Sb. (dále jen „ObčZ“) a nároky z ní vzešlé podle §401 odst. 1 téhož předpisu, který stanoví, že kupující má právo na slevu z kupní ceny, jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má právo od smlouvy odstoupit. Soud prvního stupně vázán právním názorem soudu odvolacího, který zrušil jeho předchozí rozsudek, uzavřel, že žalobci vytkli vady předmětu koupě ve stanovené šestiměsíční lhůtě od převzetí přívěsu (§403 odst. 1 ObčZ). Pouze čtyři vytčené vady však posoudil jako vady skryté, neboť jen takové vady lze hodnotit jako dodatečně zjistitelné podle §401 odst. 1 ObčZ. Pokud jsou všechny tyto vady odstranitelné, přičemž cena opravy stanovená znalcem by činila 6 620 Kč, tj. částku úměrnou kupní ceně ve výši 48 000 Kč, nečiní tyto vady předmět koupě neupotřebitelným, takže nebyly na straně žalobců splněny podmínky pro odstoupení od kupní smlouvy podle §401 odst. 1 věta za středníkem ObčZ. I kdyby se vycházelo z obecné, resp. tržní ceny plynoucí ze znaleckého posudku, tedy z částky 24 740 Kč, pak by cena oprav činila pouze 27 % této ceny. Nedošlo-li tedy k platnému odstoupení od smlouvy ve smyslu §48 odst. l ObčZ, nedošlo ani k jejímu zrušení podle §48 odst. 2 ObčZ a není tudíž dána ani povinnost obou účastníků smlouvy vrátit druhému vše, co podle ní dostal, jak to má na mysli §457 ObčZ.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. května 2001 č. j. 30 Co 165/2001-302 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 48 000 Kč oproti vrácení obytného přívěsu SPZ … žalovaným, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byl zamítnut návrh na přiznání 17% úroku z prodlení od 17. 3. 1995 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo pochyb o tom, že žalobci v zákonné šestiměsíční lhůtě vytkli vady a v této lhůtě dopisy ze dne 7. 10. 1990, 12. 11. 1990 a žalobou, která byla doručena soudu prvního stupně dne 18. 3. 1991, odstoupili od kupní smlouvy, bylo podle názoru odvolacího soudu nutno posoudit důvodnost odstoupení od kupní smlouvy z hlediska vytčených závad ve smyslu §401 odst. 1 ObčZ, tj. že vady činí věc neupotřebitelnou, přičemž neupotřebitelnost nemusí být absolutní, ale je třeba ji posoudit podle povahy, účelu nebo určení věci. V dané věci žalobci poukazovali na neodstranitelnost vad, resp. neekonomičnost jejich oprav s ohledem na cenu věci. Podle odvolacího soudu skutková zjištění a důkazy provedené před soudem prvního stupně, zejména výpověď žalobce a znalecký posudek Ing. G., brání přijetí závěru, ke kterému soud prvního stupně dospěl. Odvolací soud poukázal na §400 a §401 ObčZ, které nerozeznávají vady zjevné a vady skryté. V §400 ObčZ není výslovně řešena otázka, zda upozornění prodávajícího se má týkat i vad zjevných. Podle ustálené judikatury je třeba trvat na upozornění zejména v případech, kdy není bez dalšího patrný obsah zjevných vad a vliv, který může mít na užívání věci. Odvolací soud navíc na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobci řádně uplatnili vadu spočívající v zatékání do přívěsu. Tuto závadu znalec potvrdil, přičemž není rozhodné, odkud do přívěsu zatékalo (střechou, či oknem). Jde přitom o vadu skrytou, která nebyla zjevná v době uzavření kupní smlouvy. Stejný charakter mají i vady loupání laku, odpadávání umakartu a stropního polystyrenu. Odvolací soud dospěl k závěru, že z obsahu znaleckého posudku Ing. G. a jeho výpovědi lze učinit závěr, že všechny vytčené vady jsou sice zásadně odstranitelné, avšak pokud znalec vyčíslil náklady na odstranění všech vytčených vad částkou 22 263 Kč, lze tuto částku hodnotit jako neúměrnou kupní ceně 48 000 Kč. V daném případě se tedy jedná o závady, které činily věc neupotřebitelnou, takže bylo oprávněně žalobci odstoupeno od kupní smlouvy ve smyslu §48 odst. 1 a §401 odst. 1 ObčZ. Podle §457 odst. 1 ObčZ je pak každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle zrušené smlouvy dostal. Žalobce navíc opravňovala odstoupit od smlouvy i skutečnost, že žalobci byli ubezpečeni, že přívěs má vlastnosti opravňující k provozu na pozemních komunikacích. Ze znaleckého posudku Ing. G. ze dne 17. 1. 1998 však bylo zjištěno, že předmětný přívěs s ohledem na úpravu podvozku je nezpůsobilý provozu. I uvedené zjištění tedy, bez ohledu na to, že žalobci tuto vadu v zákonné lhůtě vůči žalovaným neuplatnili, opravňovalo žalobce k odstoupení od smlouvy. Solidární odpovědnost žalovaných je zde dána tím, že jsou manželé, kteří jsou z právních úkonů týkajících se společných věcí oprávněni a povinni společně a nerozdílně (§75 odst. 1, §145 odst. 2 ObčZ).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, jehož důvody vymezili odkazem na §241 odst. 3 písm. c) a d) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaní stejně jako soud prvního stupně vydělují ze zjištěných vad skryté vady (vadné přimontování nožiček přívěsu, vadné osvětlení vnitřního prostoru související s neodpovídajícími rozvody el. proudu, závadu horního sklopného lůžka, vadný rozvod plynu), u kterých podle znaleckého posudku Ing. G. vyčíslují celkovou cenu oprav částkou 9 040 – 9 140 Kč. Pokud se týká zatékání do přívěsu, namítli, že v zákonné šestiměsíční lhůtě bylo žalobci vytčeno pouze zatékání okny, nikoliv zatékání střechou a víkem. Okno bylo zkřivené a tato vada musela být zjevná. I kdyby šlo o vadu skrytou, nelze započítávat celou cenu opravy 6 890 Kč, ale musí se od ní odečíst cenu opravy víka ve výši 1 300 Kč (viz výpověď znalce 25. 5. 2000), protože tato vada nebyla vytčena v zákonné lhůtě. K vadě loupání laku uvedli, že odlupování laku není problémem nárazovým, ale postupným a velmi pozvolným. V době uzavření smlouvy žádné patrné loupání laku viditelné nebylo. Pokud již během šestiměsíční lhůty k nějakému odlupování došlo, muselo jít zpočátku o drobné odlupování, které bylo možno opravit pouze lokálně se zanedbatelnými náklady (výpověď znalce z 25. 5. 2000). Žalovaní proto nesouhlasí, aby bylo při hodnocení této vady uvažováno s celkovým přelakováním přívěsu za částku 5 000 Kč. Náklady na odstranění vady odpadávání stropního polystyrenu jsou zahrnuty již v nákladech na odstranění vady horního sklopného lůžka. Odpadávání umakartu nebylo v zákonné lhůtě vytčeno. Jestliže by zatékání okny bylo také považováno za skrytou vadu, činí cena oprav podle jejich výpočtu 14 630 – 14 730 Kč, což v případě, že se neuvažuje s vadou zatékání, činí 19 % kupní ceny přívěsu, v opačném případě 30 % ceny přívěsu. V obou případech není možno považovat celkovou cenu těchto oprav ve vztahu ke kupní ceně za neekonomickou, takže důvod pro odstoupení od kupní smlouvy podle §401 ObčZ nebyl dán. Dovolatelé dále poukazují na to, že předávací prohlídka přívěsu byla důkladná a trvala 2 - 3 hodiny, takže žalobci jako bývalí vlastníci jiného přívěsu měli dostatek možností a zkušeností ke zjištění vad. Co se týče vadnosti podvozku, žalovaní popírají, že by při prodeji přívěsu žalované ujistili, že přívěs má vlastnosti opravňující k provozu na pozemních komunikacích. Tato vada byla zjištěna až znalcem Ing. G. cca po 8 letech po uzavření kupní smlouvy, tj. dávno po uplynutí obecné promlčecí doby; výkladem provedeným odvolacím soudem by tedy mohlo dojít k obcházení §403 a §101 odst. l ObčZ. Žalobci z důvodu této vady od kupní smlouvy neodstoupili a důvodnost odstoupení z jejího hlediska tudíž posuzovat nelze. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalobci ve vyjádření k dovolání poukázali na zákonnou lhůtu k podání dovolání, která činí jeden měsíc od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud žalovaní podali dovolání dříve, než rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci, jedná se o předčasné podání, které by mělo být odmítnuto. Rozhodnutí odvolacího soudu považují žalobci za správné, zejména s ohledem na obecnou cenu přívěsu, která podle znalce činila 24 740 Kč. Hodnocení ekonomičnosti opravy se totiž musí vztahovat k obecné ceně. Kromě toho se musí přihlédnout i ke skutečnosti, že náklady na opravu vadné podlahy (podle přesvědčení žalobců nedostatek tuhosti podlahy je vadou) jsou srovnatelné s náklady na stavbu nového přívěsu, když odstranění této vady by předpokládalo úplné rozebrání nástavby a její nové sestavení. Správnost rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá podle žalobců také z §401 odst. 2 ObčZ umožňujícího odstoupení kupujícího od kupní smlouvy také tehdy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti a toto ujištění se ukáže nepravdivým. Jak vyplynulo z provedených důkazů, byli žalobci žalovanými ubezpečeni, že přívěs má vlastnosti umožňující jeho provoz na pozemních komunikacích, ač přívěs takové vlastnosti nemá. I když žalobci v zákonné lhůtě tuto skutečnost neuplatnili, rozhodné je, že učinili projev vůle směřující k odstoupení od smlouvy. Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl (pokud je z výše uvedeného důvodu neodmítne).
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 25. května 2000.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými osobami a že je podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.]. Tyto vady se ze spisu nepodávají a ani dovolatelé netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Ve smyslu §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili.
Žalovaní uplatnili dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., tzn. že napadené rozhodnutí vychází ze skutkové zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Skutkovým zjištěním nemajícím oporu v provedeném dokazování ve smyslu §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. je třeba rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly najevo, nebo soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovením §133 a §134 o. s. ř. Dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud neměl uvěřit svědecké výpovědi nebo výpovědi účastníka řízení, namítat, že výpověď účastníka měla být považována za účelovou, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Za dovolací námitku dovolatelů směřující k aplikaci tohoto dovolacího důvodu je třeba považovat námitku, že náklady na odstranění reklamované vady laku nečiní 5 000 Kč, a námitku, že žalobci nebyli při uzavírání kupní smlouvy svědkem K. ujištěni o tom, že přívěs má určité, jimi vymíněné vlastnosti. Ostatní námitky směřují k právnímu posouzení věci.
Námitka žalovaných ohledně nákladů na odstranění vady laku je opodstatněná. Ze znaleckého posudku Ing. G. vyplývá, že náklady na přelakování přívěsu by činily přibližně 5 000 Kč. Z posudku však nelze dovodit, že by v důsledku vady laku existující v době uzavření kupní smlouvy bylo nutno přelakovat celý přívěs. Naopak znalec Ing. G. při jednání soudu prvního stupně dne 25. 5. 2000 (č. l. 240) vypověděl, že pokud se při převzetí vozidla lak loupal, stačilo pouze lokálně přelakovat příslušnou část přívěsu. Skutkové zjištění, zda byli žalobci při uzavírání kupní smlouvy ujištěni o vlastnostech přívěsu, není z hlediska rozhodnutí daného sporu podstatné.
Dovolací soud se dále zabýval dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V dané věci jde o aplikaci příslušných ustanovení občanského zákoníku upravujících postavení kupujícího při uplatňování práv z odpovědnosti prodávajícího za vady předmětu koupě. Pokud podle §401 odst. l ObčZ ve znění platném k datu uzavření kupní smlouvy dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na slevu ze sjednané ceny, odpovídající povaze a rozsahu vady. Jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má kupující právo odstoupit od smlouvy i tehdy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým. Podle §403 odst. l ObčZ musí kupující vytknout prodávajícímu vady bez zbytečného odkladu, přičemž práva z odpovědnosti za vady může uplatnit u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do 6 měsíců od převzetí věci. Občanský zákoník pojem vady přímo nedefinuje; zásadně je však nutno za vadu považovat nedostatek takové vlastnosti, která se u věcí téhož druhu a stáří obecně přepokládá a jejíž neexistencí je možnost využití věci k danému účelu nikoli nepodstatně snížena. Odvolací soud posuzoval věc z tohoto hlediska a dovodil, že k odstoupení od smlouvy došlo ze strany žalobců v zákonné šestiměsíční lhůtě, a to dopisy ze dne 7. 10. 1990, 12. 11. 1990 a naposledy žalobou, doručenou soudu 18. 3. 1991, když vlastní kupní smlouva byla uzavřena dne 4. 10. 1990. Odvolací soud postupoval správně, když zkoumal, zda byly splněny zákonné podmínky pro odstoupení od smlouvy, neboť v opačném případě by bylo odstoupení neplatné. V souladu s konstantní judikaturou dospěl odvolací soud k závěru, že o vadu nebo vady způsobující neupotřebitelnost koupené věci, jež má sloužit k účelu, pro který byla koupena, se jedná tehdy, pokud se nejedná o přechodnou neupotřebitelnost odstranitelnou opravou úměrnou ceně věci. Odvolací soud posoudil všechny vytčené vady jako odstranitelné s tím, že náklady na jejich odstranění, které činí v cenové úrovni roku 1990 celkem částku 22 263 Kč, jsou neúměrné kupní ceně přívěsu 48 000 Kč. Vytčené vady činí tudíž předmět koupě neupotřebitelným, takže žalobci oprávněně odstoupili od kupní smlouvy. Dovolatelé namítají, že pokud se týká vady zatékání do přívěsu, bylo v zákonné šestiměsíční lhůtě žalobci vytčeno pouze zatékání okny, nikoliv zatékání střechou a víkem. Tato námitka je opodstatněná. Z dopisů ze dne 7. 10. 1990, 12. 11. 1990 i z žaloby vyplývá, že žalobci reklamovali pouze vadu zatékání předním a zadním oknem. Podle ustanovení §403 odst. 1 ObčZ je přitom povinností kupujícího vytknout vady koupené věci bez zbytečného odkladu a jenom tehdy, když kupující tuto povinnost splní do šesti měsíců od převzetí věci, může se domáhat práva z odpovědnosti za vady žalobou u soudu. Práva z odpovědnosti za vady se týkají jen těch vad, které prodávající kupujícímu vytkl; na jiné dodatečně objevené vady se odpovědnost nevztahuje. Neopodstatněná je však námitka dovolatelů, že vytčená vada zatékání je vadou zjevnou, k níž nelze přihlížet při posuzování, zda žalobci oprávněně odstoupili od kupní smlouvy. O takovou vadu by se jednalo v případě vady, kterou lze objevit běžnou (obvyklou) prohlídkou věci. O popsanou situaci v případě zatékání nejde. Neopodstatněná je i námitka, že odpadávání umakartu rovněž nebylo v zákonné lhůtě vytčeno. Tato vada byla reklamována dopisem ze dne 12. 11. 1990. Dovolatelům je však třeba přisvědčit, pokud argumentují, že odvolací soud nemohl při posuzování důvodnosti odstoupení od smlouvy přihlížet k vadě podvozku, kterou zjistil znalec Ing. G.. Tato vada nebyla vytknuta v prekluzivní šestiměsíční lhůtě od převzetí přívěsu. Z výše uvedeného je pak nutno dovodit, že částku 22 263 Kč, ze které odvolací soud vycházel při hodnocení výše nákladů na odstranění vad, za něž podle §401 odst. 1 ObčZ žalovaní odpovídají, je nutno snížit o částku 1 300 Kč (cena opravy víka – srov. výpověď znalce ze dne 25. 5. 2000 – č. l. 240) a podstatnou část ze sumy 5 000 Kč na opravu laku. Vytčené a odvolacím soudem uznané vady, pro něž žalobci odstoupili od kupní smlouvy, jsou z technického hlediska vadami odstranitelnými, přičemž ze skutkového zjištění, jež má oporu v provedeném dokazování, vyplývá, že náklady na odstranění těchto vad přesahují částku 16 000 Kč, což činí přibližně jednu třetinu kupní ceny přívěsu. Za této situace nelze konstatovat, že by náklady na odstranění vad byly neúměrné ceně přívěsu. Žalobci ve vyjádření k dovolání v této souvislosti tvrdí, že náklady na odstranění vad je třeba porovnávat s obecnou cenou přívěsu, která v době uzavření kupní smlouvy činila 24 740 Kč. Tato námitka žalobců by byla důvodná za předpokladu, že by bylo zjištěno, že se obecná (tržní) cena uvedeného přívěsu bez vad odchyluje od sjednané kupní ceny. Cena 24 470 Kč však touto cenou není; uvedená cena převzatá ze znaleckého posudku je tzv. prodejní cenou uvedeného přívěsu v době uzavření kupní smlouvy ve stavu, v jakém se přívěs nachází, tedy ve stavu neodstraněných vad.
Rozsudek odvolacího soudu je však přesto z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Jak již bylo shora konstatováno, podle §401 odst. 1 ObčZ má kupující právo odstoupit od kupní smlouvy, jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou. Neupotřebitelnost je třeba posuzovat se zřetelem k povaze a účelu věci. Za neupotřebitelnou je třeba považovat takovou vadu, která je neodstranitelná a předmět koupě nelze pro ni užívat dohodnutým způsobem nebo řádně, nebo obdobnou vadu, která je sice odstranitelná, avšak náklady na opravu jsou neúměrné ceně věci. Při tomto hodnocení je nutno analogicky aplikovat ustanovení §251 odst. 1 ObčZ, upravující odpovědnost prodávajícího za vady věci při prodeji v obchodě, jež na roveň vadám neodstranitelným staví vady, které jsou sice technicky odstranitelné, jsou však takového charakteru, že věc nelze pro větší počet vad užívat k účelu, pro který byla koupena. Pojmu větší počet vad odpovídá podle konstantní judikatury stav, kdy věc vykazuje nejméně tři vady.
V daném případě odvolací soud dovodil, že předmětný přívěs trpí osmi vadami, za něž žalovaní odpovídají (nesprávné přimontování nožiček k přívěsu, špatná funkce osvětlení vnitřního prostoru – el. rozvody neodpovídají předpisům, vada týkající se horního sklopného lůžka v přední části přívěsu, vada rozvodu plynu, zatékání do přívěsu, odpadávání umakartu a stropního polystyrenu, loupání laku). Kromě loupání laku tyto vady způsobují, že sporný přívěs nelze řádně užívat, a i když jde o vady z technického hlediska odstranitelné, vzhledem k jejich počtu je třeba je postavit na roveň vadám neodstranitelným, jež činí danou věc neupotřebitelnou. Závěr odvolacího soudu, že žalobci byli oprávněni od kupní smlouvy odstoupit, je tedy správný, i když z poněkud jiných důvodů, než uvedl odvolací soud.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že nelze přihlédnout k tvrzení žalobců, že dovolání žalovaných podané před tím, než rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci, by mělo být pro jeho předčasnost odmítnuto. Takový závěr nelze přijmout, jedná se ze strany žalobců o nesprávný výklad běhu lhůty pro podání dovolání stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Tím je vymezen konec lhůty pro podání dovolání účastníky soudního řízení; podání učiněná po uplynutí této lhůty nemohou způsobit právní účinky spočívající v zahájení dovolacího řízení a opožděná dovolání je dovolací soud nucen odmítnout. Z uvedeného ustanovení však nelze dovodit, že by dovolání podané před tím, než rozhodnutí odvolacího soudu nabude právní moci, mělo být odmítnuto.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 3 a §142 odst. 1 o. s. ř. . Podle výsledku dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za jednu polovinu sazby odměny ve výši 5 850 Kč *§3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá tento rozsudek, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. listopadu 2002
JUDr. Zdeněk Des, v. r.
předseda senátu