ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.606.2002.1
sp. zn. 33 Odo 606/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. J., zastoupeného, advokátkou, proti žalované H. T., spol. s r.o., zastoupené, advokátkou, o zaplacení 39 260 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 19 C 163/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. května 2002 č. j. 18 Co 652/2001-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 265 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokátky, se sídlem …
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 23. února 2000 č. j. 19 C 163/99-60 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 14. března 2001 č.j. 19 C 163/99-84 uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 28 328 Kč s 12% úrokem z prodlení od 15. 3. 1999 do zaplacení, řízení do částky 10 932 Kč s příslušenstvím zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dvě smlouvy o nájmu nebytových prostor na dobu určitou, na jejichž základě žalovaná užívala v domě žalobce v P., H. n. 20 nebytové prostory o rozloze 36 m2. V této smlouvě se mj. dohodli, že žalovaná uhradí žalobci náklady za spotřebu elektrické energie a plynu na základě přefakturace dodávek dodavatelských firem provedené žalobcem. Předmětný nebytový prostor byl užíván výlučně žalovanou a byl opatřen samostatným elektroměrem. Vzhledem k tomu, že žalovaná neprokázala, že se na její elektroměr napojil jiný subjekt (elektroměr byl po přezkoušení shledán bez vad) nebo že došlo k chybě při vyúčtování nákladů na spotřebu elektrické energie v jí užívaných nebytových prostorách, soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná se odběrem elektrické energie na úkor žalobce neoprávněně obohatila a je proto podle §454 občanského zákoníku povinna toto bezdůvodné obohacení vydat.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. května 2002 č. j. 18 Co 652/2001-95 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež považuje za přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř. Dovolání odůvodnila tím, že rozsudek odvolacího soudu podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Má za to, že doložila dostatek důkazů (znalecký posudek, odborné vyjádření specializované firmy), které z technického hlediska vylučují možnost tak vysokého odběru elektrické energie za daných podmínek. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně.
Žalobce ve vyjádření k dovolání nepovažuje dovolací důvod, na který odkazuje dovolatelka, za daný. Rozhodnutí soudů obou stupňů hodnotí jako správné, a to jak po stránce skutkových zjištění, tak i v právním hodnocení věci. Navrhuje zamítnutí dovolání.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 23. února 2000.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle §239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil možnost podání dovolání, a není přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno.
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., přičemž ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 2 a §142 odst. 1 o. s. ř., když náklady úspěšného žalobce spočívají v odměně advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2 190 Kč [§1 odst. 1, §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. září 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu