ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.610.2001.1
sp. zn. 33 Odo 610/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce V. V., zastoupeného , advokátem , proti žalovaným 1) R. M., a 2) Z. M., zastoupeným, advokátkou, o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 155/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. července 2000, č.j. 18 Co 463/2000-47, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. července 2000, č.j. 18 Co 463/2000-47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení 250 000 Kč s tím, že uvedenou částku jim předal jako zálohu na kupní cenu při podpisu smlouvy o prodeji nemovitosti, od níž však žalovaní následně odstoupili.
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 17. 3. 2000, č.j. 7 C 155/99-32, uložil každému ze žalovaných zaplatit žalobci částku 125 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 7. 2000, č.j. 18 Co 463/2000-47, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti.
Shodně jako soud prvního stupně vycházel odvolací soud ze zjištění, že dne 2. 10. 1995 uzavřeli žalovaní jako prodávající se žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu ohledně ideální poloviny pozemkové parcely č. 976 - dílu 1 o výměře 13.366 m2 a dílu 3 o výměře 13 m2 - zapsané na listu vlastnictví č. … pro katastrální území a obec P. u Katastrálního úřadu v P. (každý z prodávajících vlastnil jednu ideální čtvrtinu zmíněného pozemku) s tím, že povolení vkladu vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí bylo podmíněno zaplacením celé kupní ceny ve výši 5 017 125 Kč. Téhož dne uzavřeli účastníci také dohodu o složení zálohy na kupní cenu podle shora uvedené kupní smlouvy, ve které žalovaní potvrdili převzetí zálohy ve výši 250 000 Kč od žalobce, přičemž bylo sjednáno, že nedojde-li z důvodů na straně kupujícího (žalobce) k provedení zápisu vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, propadá složená záloha ve prospěch žalovaných. Dne 29. 2. 1996 uzavřeli účastníci novou kupní smlouvu, na jejímž základě prodali žalovaní žalobci každý jednu ideální polovinu nově vytvořené pozemkové parcely č. 976/8 v katastrálním území a obci P., zapsané u katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví č. … a ve smlouvě dojednali, že tato „smlouva navazuje na obsah kupní smlouvy ze dne 2. 10. 1995 a dodatek k této smlouvě ze dne 15. 11 .1995, tyto nahrazuje a zároveň je zrušuje“. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud dovodil, že kupní smlouvou ze dne 29. 2. 1996 byla zrušena původní kupní smlouva uzavřená dne 2. 10. 1995 bez toho, že by nová smlouva jakkoliv řešila právní vztahy ohledně žalobcem poskytnuté zálohy ve výši 250 000 Kč. Uzavřením nové kupní smlouvy dne 29. 2. 1996 odpadl právní důvod pro složení zálohy na kupní cenu za nemovitost prodávanou smlouvou ze dne 2. 10. 1995, žalobce věděl, že se žalovaní na jeho úkor bezdůvodně obohatili, a počala mu běžet subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání plnění z tohoto bezdůvodného obohacení. ¨Protože žaloba byla podána po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí lhůty dne 16. 8. 1999 a žalovaní vznesli námitku promlčení, odvolací soud – aniž se zabýval otázkou, zda žalovaní byli oprávněni ponechat si poskytnutou peněžní zálohu - uzavřel, že nárok žalobce na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je promlčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které výslovně odůvodňuje dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Naplnění dovolacího důvodu uvedeného pod písmenem c/ spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil původní kupní smlouvu jako zrušenou. Podle žalobce ke zrušení původní kupní smlouvy nedošlo; novou kupní smlouvou byla původní smlouva pouze změněna, a to proto, že v mezidobí došlo k rozdělení a vytýčení nových hranic původních pozemkových parcel, vznikla nová pozemková parcela č. 976/8 a bylo namístě nově správně označit předmět vlastnictví prodávajících, který byl na žalobce žalovanými převáděn. Vůlí účastníků smlouvy bylo převést shodnou nemovitost a „zaplacenou zálohu na kupní cenu považovali za stále platnou“ s tím, že „dohoda o složení zálohy na řádnou kupní cenu platí dál a bude vypořádána v rámci nové kupní smlouvy.“ V rámci dovolacího důvodu uvedeného pod písmenem d/ zpochybnil dovolatel závěr odvolacího soudu dovozující, že nárok žalobce je promlčen. Promlčecí lhůta totiž nepočala běžet uzavřením nové kupní smlouvy dne 29. 2.1996, nýbrž až odstoupením žalovaných od této kupní smlouvy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále opět jen „o.s.ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti němuž je podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal dovolací soud bez jednání napadený rozsudek (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Každé podání – tedy i dovolání – je soud povinen posoudit podle jeho obsahu. I když žalobce v dovolání výslovně zmiňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, veškerá obsahová argumentace je zaměřena ke zpochybnění správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, konkrétně právních závěrů, že uzavřením nové kupní smlouvy odpadl právní důvod pro složení zálohy na zaplacení kupní ceny za prodávanou nemovitost podle původní smlouvy a že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, když promlčecí lhůta k uplatnění tohoto nároku počala běžet dnem 29. 2. 1996, zatímco nárok byl u soudu uplatněn až 16. 8. 1999.
Právním posouzením věci je činnost soudu, spočívající v subsumaci zjištěného skutkového stavu pod skutkovou podstatu vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda-li a komu soud právo přiznává nebo oduznává. Právní posouzení věci je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tj. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který správně měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej interpretoval, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
85
Podle ustanovení §570 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“) dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový. Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazován promlčený závazek. Podle ustanovení §571 ObčZ se pak dosavadní závazek pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku.
V posuzované věci uzavřeli účastníci dne 29. 2. 1996 písemnou kupní smlouvu, v níž se dohodli, že „kupní smlouva navazuje na obsah kupní smlouvy ze dne 2. 10. 1995 a dodatek k této smlouvě ze dne 15. 11. 1995, tyto nahrazuje a zároveň zrušuje“. Z citovaného ujednání vyplývá zřejmá vůle smluvních stran nahradit původní závazek závazkem novým, a to v celém rozsahu, přičemž nová kupní smlouva splňuje i zákonnou podmínku zachování formy (v daném případě ze zákona písemné) původního závazku. Na základě uvedeného ujednání došlo z vůle účastníků k nahrazení původní kupní smlouvy v celém rozsahu novou kupní smlouvou a původní kupní smlouva ze zákona zanikla (privativní novace); smluvní strany jsou nadále vázány toliko novou kupní smlouvou. Dohodli-li si účastníci, že původní smlouva se zrušuje, je takové jejich ujednání z důvodu zániku původní smlouvy ex lege nadbytečné; jasně však dokumentuje právě vůli účastníků být vázán toliko smlouvou novou. Nelze proto souhlasit s názorem žalobce, že nová smlouva uzavřená dne 29. 2. 1996 je právním úkonem vedoucím pouze ke změně původního závazku (kumulativní novace). Odvolací soud tedy v tomto směru ve svém právním závěru nepochybil.
Zbývá posoudit správnost závěru odvolacího soudu, že uzavřením nové kupní smlouvy dne 29. 2. 1996 zároveň odpadl právní důvod pro poskytnutí zálohy na kupní cenu převáděné nemovitosti.
Podle ustanovení §498 ObčZ na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí se jako na zálohu. Znamená to, že pokud před uzavřením smlouvy poskytne jedna strana něco, co má být předmětem jejího budoucího závazku ze smlouvy, je stanovena vyvratitelná domněnka, že v pochybnostech se plnění poskytnuté mezi účastníky před uzavřením smlouvy, ze které má závazek k plnění teprve vzniknout, považuje za zálohu, tj. za splátku na smluvené budoucí plnění.
Pro posouzení, zda zálohu na kupní cenu poskytnutou žalobcem původně v souvislosti s kupní smlouvou uzavřenou dne 2. 10. 1995 lze považovat za zálohu na kupní cenu rovněž ve vztahu založeného novou kupní smlouvou ze dne 29. 2. 1996, která původní kupní smlouvu nahradila, je podstatné, že plnění bylo poskytnuto před uzavřením „nové“ kupní smlouvy, a že bylo žalobcem poskytnuto a žalovanými přijato v souvislosti se zamýšleným převodem nemovitosti. Skutečnost, že v kupní smlouvě ze dne 29. 2. 1996 není ničeho o složené záloze uvedeno, navozuje pochybnosti, zda na plnění 250 000 Kč lze pohlížet jako na zálohu na kupní cenu podle nově uzavřené kupní smlouvy, a nastává situace k uplatnění vyvratitelné právní domněnky podle ustanovení §498 ObčZ. Nepodaří-li se totiž žalovaným prokázat opak, je žalobcem poskytnuté plnění v částce 250 000 Kč třeba považovat za zálohu na kupní cenu podle kupní smlouvy ze dne 29. 2. 1996.
Závěr odvolacího soudu, že právní důvod pro poskytnutí zálohy na kupní cenu nemovitosti uzavřením kupní smlouvy ze dne 29. 2. 1996 odpadl, není správný. Tato smlouva sama je nadále právním důvodem poskytnutí zálohy na kupní cenu smlouvou převáděné nemovitosti.
Podle §451 odst. 1 ObčZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle §451 odst. 2 ObčZ bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (§107 odst. 1 ObčZ); nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (§451 odst. 2 ObčZ).
Pro promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení platí tedy speciální úprava podle ustanovení §107 ObčZ; v prvním odstavci tohoto ustanovení je upravena tzv. subjektivní promlčecí lhůta, v odstavci druhém pak promlčecí lhůta objektivní. Obě lhůty počínají a běží nezávisle na sobě a jejich vzájemný vztah je takový, že když skončí běh jedné z nich, právo se promlčí a je-li vznesena námitka promlčení, nelze právo přiznat. Počátek subjektivní promlčecí lhůty práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se neváže k datu splatnosti, jak je tomu u počátku obecné promlčecí doby podle §101 ObčZ, ale k jiné skutečnosti, kterou je vědomost oprávněného o tom, že na jeho úkor došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se obohatil. Pro stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby ve smyslu §107 odst. 2 ObčZ je rozhodující okamžik, kdy bezdůvodné obohacení vzniklo. Ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s počátkem lhůty objektivní. Bezdůvodné obohacení získané plněním z právního důvodu, který odpadl, vzniká okamžikem, kdy odpadl právní důvod již poskytnutého plnění.
Z uvedeného vyplývá, že trval-li právní důvod plnění ze strany žalobce (zálohy v částce 250 000 Kč) i po vzniku nové kupní smlouvy, kterou byla původní kupní smlouva zrušena a nahrazena, nemohlo na straně žalovaných k okamžiku uzavření nové kupní smlouvy vzniknout bezdůvodné obohacení. Je-li vznik bezdůvodného obohacení nezbytnou podmínkou počátku běhu promlčecí lhůty práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení (a to jak lhůty objektivní, tak i subjektivní), nelze spojovat počátek běhu promlčecí lhůty s okamžikem zániku původní kupní smlouvy, neboť právní důvod poskytnutí zálohy na kupní cenu k tomuto okamžiku neodpadl a bezdůvodné obohacení žalovaným nevzniklo. Není tedy správný závěr odvolacího soudu, že promlčecí lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení počala v posuzované věci běžet uzavřením nové kupní smlouvy, tj. dnem 29. 2.1996.
86
O případném bezdůvodném obohacení, jež mělo žalovaným vzniknout v důsledku odpadnutí právního důvodu, na jehož základě poskytl žalobce žalovaným zálohu za kupní cenu, je tak možné uvažovat až v době následující vzniku nové kupní smlouvy, a to zřejmě v souvislosti s účastníky tvrzeným odstoupením žalovaných od kupní smlouvy uzavřené dne 29. 2. 1996. V tomto směru však soudy obou stupňů neučinily žádné skutkové či právní závěry. Pro posouzení otázky, zda je nárok žalobce z možného bezdůvodného obohacení promlčen, by se měl odvolací soud zabývat zejména otázkami, zda žalovaní od kupní smlouvy odstoupili řádně a kdy k takovému právnímu úkonu došlo.
Protože dovolání je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. důvodné, Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 1, část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení (§243b odst.2, věta první o.s.ř.).
Právní názory vyslovené v tomto rozsudku jsou závazné; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2002
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu