ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.629.2002.1
sp. zn. 33 Odo 629/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně D. H., zastoupené, proti žalované P. U., a.s., o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 166/99, o dovolání … pojišťovny, a.s., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2002 č. j. 22 Co 115/2002 - 80 takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 1. února 2002 č. j. 21 C166/99 - 71 rozhodl, že … pojišťovna, a.s., vstupuje do řízení na místo dosavadní žalované Pojišťovny …, a.s. Soud vyhověl návrhu žalobkyně, aby ve smyslu §107a o. s. ř. … pojišťovna, a.s. jako nabyvatelka práv a povinností vstoupila do řízení na místo dosavadní účastníce řízení Pojišťovny …, a.s., neboť bylo prokázáno, že na základě dohody o převodu pojistného kmene ze dne 24. 8. 2001 včetně dodatku č. I. ze dne 12. 10. 2001 a rozhodnutí Ministerstva financí České republiky ze dne 20. 9. 2001 o schválení přechodu pojistného kmene v odvětvích neživotného kmene převedla Pojišťovna …, a.s. na … pojišťovnu, a.s. pojistný kmen odvětví neživotního pojištění, tj. soubor uzavřených a platných pojistných smluv včetně práv a povinností z nich vyplývajících. Tato právní skutečnost nastala po zahájení řízení a na jejím základě došlo k převodu práv a povinností, o něž v řízení jde z dosavadní žalované na … pojišťovnu, a.s. Převod pojistného kmene v odvětvích neživotního pojištění se stal účinným dnem nabytí právní moci rozhodnutí Ministerstva financí České republiky, tj. dne 12. 10. 2001.
K odvolání … pojišťovny, a.s. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2002 č. j. 22 Co 115/2002 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a doplnil, že otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je nebo zda podle právní skutečnosti uvedené žalobkyní opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud prvního stupně nezabýval a ani zabývat nemohl, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé, které lze vyjádřit jen v rozhodnutí o této věci, nikoli při zkoumání otázky procesního nástupnictví.
Proti usnesení odvolacího soudu podala Union pojišťovna, a.s. dovolání. Namítala, že soud pochybil nezkoumal-li, zda pojistná smlouva žalobkyně patřila do převedeného kmene, tedy zda byla v době převodu kmene platná, tj., že před dnem převodu nezanikla. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že otázkou, zda právo přešlo nebo bylo převedeno se má soud zabývat při rozhodnutí ve věci samé a v souvislosti s procesním nástupnictvím. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu, které spočívá na nesprávném právním posouzení věci a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve smyslu ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se dovolání proti usnesení odvolacího soudu projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001, neboť odvolací soud vydal usnesení dne 29. března 2002.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud České republiky nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Tyto vady jejichž existenci posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti se ze spisu nepodávají a ani dovolatelka netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Nejvyšší soud České republiky poté posoudil věc z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Soudy obou stupňů v posuzovaném případě správně vycházely z §107a o. s. ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení, aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Toto ustanovení pak soudy správně aplikovaly na návrh žalobkyně na změnu účastníka na straně žalované. Závěr odvolacího soudu, že otázku, zda tvrzené právo (povinnost) podle žalobkyní uvedené právní skutečnosti skutečně bylo převedeno na jiného, nelze posuzovat v rámci zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé, je správný. Odvolací soud proto nepochybil pokud v souvislosti s procesním nástupnictvím nezkoumal, zda závazkový vztah z pojistné smlouvy žalobkyně přede dnem převodu pojistného kmene nezanikl.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. listopadu 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu