ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.677.2001.1
sp. zn. 33 Odo 677/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce L. O., proti žalovanému K. R., o zaplacení 13 060 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 274/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2001 č. j. 12 Co 558/2000 - 43 takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2001 č. j. 12 Co 558/2000 - 43 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 24. května 2001 č. j. 12 Co 558/2000 - 43 odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. ledna 2000 č. j. 11 C 274/97 - 33, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 13 060 Kč s 16% úrokem z prodlení od 16. 12. 1996 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení v částce 1 524 Kč. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně doručovaný žalovanému do vlastních rukou na adresu jeho bydliště, byl po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení uložen na poště dne 16. 3. 2000 a ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. se považuje vzhledem k ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. za doručený dnem 20. 3. 2000. Protože odvolání bylo podáno na poště dne 10. 4. 2000, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že zásilku obsahující rozsudek soudu prvního stupně nelze považovat za doručenou náhradním způsobem dne 20. 3. 2000, jelikož nebyl splněn zákonný předpoklad fikce tzv. náhradního doručení, že adresát se v místě doručení zdržuje. V době doručování se totiž dovolatel na adrese, nezdržoval, jelikož pobýval na chalupě v obci K., kde se zdržuje povětšinu roku z důvodu péče o domácí zvířata. Zásilka mu tak byla doručena až dne 30. 3. 2000, kdy si ji na poště fakticky převzal. Odvolání tak podal včas a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 200 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel brojí výlučně proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) když namítá, že soud v důsledku chybné aplikace ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. nesprávně posoudil včasnost jeho odvolání.
Právním posouzením věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda-li a komu soud právo přizná či neuzná (jaká mají účastníci podle dispozice právní normy práva a povinnosti). Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tj. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (§158 odst. 2 o. s. ř.).
Podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátovi písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že první pokus o doručení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně, určené do vlastních rukou žalovaného, byl učiněn dne 15. 3. 2000, kdy byla v bydlišti žalovaného, zanechána výzva, druhý pokus pak dne 16. 3. 2000, kdy byla písemnost uložena na poště T. 7 a adresát byl o tom vyrozuměn. Z obsahu doručenky dále vyplývá, že žalovaný převzal zásilku osobně na poště dne 30. 3. 2000. Z otisku podacího razítka pošty obsaženého na obálce, v níž se nacházelo odvolání žalovaného se podává, že odvolání bylo podáno k poštovní přepravě jako zásilka R….. dne 10. 4. 2000.
Soud prvního stupně provedl důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, jímž žalovaný zpochybňoval naplnění předpokladů účinnosti náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně s poukazem na to, že se v době doručování rozsudku tj. v době od 15. 3. 2000 v místě doručení nezdržoval, neboť bydlel v zahradní chatě v obci K., kde pečuje o domácí zvířata. Dovolatel a svědci E. V., H. K., P. M., J. D. a Z. P. při výslechu dne 1. 2. 2002 před soudem prvního stupně uvedli, že se žalovaný v době doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržoval v místě svého bydliště, tj. na adrese T., S. č. 2644, neboť celoročně bydlí v zahradním domku v obci K., kde musí každodenně krmit psy a kočky.
Z uvedených důkazů učinil dovolací soud závěr, že žalovaný se dne 15. 3. 2000 nezdržoval v místě, kde mu byl poštou doručován rozsudek soudu prvního stupně. Nebyly proto splněny předpoklady vyžadované ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. pro uložení této písemnosti na poště a pro její doručení tímto náhradním způsobem. Závěr soudu o tom, že se den 20. 3. 2000 považuje za den doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému, proto nemůže být v souladu se zákonem.
Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§243b odst. 1 a §243b odst. 2 o. s. ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor uvedený v tomto usnesení je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního a řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu