ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.720.2002.1
sp. zn. 33 Odo 720/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců a) M. V. a b) L. V., obou zastoupených, advokátkou, proti žalovanému V. E., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 78 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 185/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. března 2002 č. j. 19 Co 397/2000-62 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokátky, se sídlem ….
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 27. září 1999 č. j. 8 C 185/98-40 uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 78 750 Kč s 26% úrokem z prodlení počínaje dnem 4. 11. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. března 2002 č. j. 19 Co 397/2000-62 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobcům 26% úrok z prodlení z částky 78 750 Kč za dobu od 4. 11. 1997 do 19. 3. 1998, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které předal na podatelnu soudu prvního stupně dne 8. července 2002.
Žalobci ve vyjádření k dovolání navrhli jeho zamítnutí, neboť není podle jejich názoru přípustné ve smyslu §237 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 27. září 1999.
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §211 a §159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení. V daném případě byl tento rozsudek doručen zástupkyni žalobců dne 14. května 2002 a zástupci žalovaného dne 13. května 2002, právní moci tedy nabyl 14. května 2002.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. končí lhůty určené podle měsíců uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty takto stanovený na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Posledním dnem k podání dovolání byl tedy 14. červen 2002. Dovolání ze dne 4. července 2002 předané žalovaným na podatelnu soudu prvního stupně dne 8. července 2002 bylo tudíž opožděné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto podle §243b odst. 4 a 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. l, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto usnesení, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. září 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu