ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.746.2002.1
sp. zn. 33 Odo 746/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. D., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému J. V., zastoupenému , advokátem, o zaplacení částky 8 040 s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 60 Ro 97/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2002 č. j. 13 Co 994/2001 - 33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. února 2002 č. j. 13 Co 994/2001 -33 potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. prosince 2000 č. j. 60 Ro 97/99 - 10, jímž soud prvního stupně odmítl odpor žalovaného podaný dne 5. prosince 2000 proti platebnímu rozkazu vydanému dne 21. ledna 1999 č. j. 60 Ro 97/99 - 5 jako opožděný. Dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že žalovaný podal odpor až po uplynutí 15 denní lhůty, která skončila dnem 25. února 1999, neboť žalovaný neprokázal své tvrzení, že v době doručování platebního rozkazu dne 10. února 1999 pobýval na své chatě a zásilku místo něho převzala jiná osoba. Rozhodující shledal skutečnost, že svědkyně S. Ř., která doručovala písemnost, vypověděla, že žalovanému, kterého osobně od vidění zná, doručila do vlastních rukou předmětnou zásilku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (ve znění před novelou provedenou zák. č. 30/2000 Sb.), neboť se domnívá, že mu v průběhu řízení nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Namítá, že odvolací soud nezjistil řádně skutkový stav věci a dospěl k nesprávnému závěru, že platební rozkaz mu byl řádně doručen dne 10. února 1999. Soudu vytýká, že za situace, kdy proti sobě stojí výpověď svědka O. K. o pobytu žalovaného na chatě, které soud jako účelné neuvěřil, a výpověď doručovatelky S. Ř. o řádném doručení zásilky, nedoplnil, dokazování znaleckým posudkem, jímž by byla posouzena pravost podpisu na doručence. Teprve na základě znaleckého posudku mohl soud totiž učinit závěr, zda byl platební rozkaz žalovanému doručen náhradním způsobem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odložil vykonatelnost usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 50 E 314/2000 - 3 ze dne 29. března 2000.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 . - dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem podle §241 odst. 1 o. s. ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti předepsané §241 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a po přezkoumání věci ve smyslu §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je třeba rozumět takový postup soudu, který účastníku řízení odnímá možnost realizovat ta procesní práva, která mu přiznává o. s. ř. O vadu, která je z hlediska §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. významná, jde přitom jen tehdy, jestliže současně šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy). Pro přípustnost dovolání není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem odvolacím nebo před soudem prvního stupně. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup, který odpovídá o. s. ř. Postupem, kterým byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem, je třeba rozumět takový postup, v jehož důsledku účastníku nebylo umožněno buď účastnit se jednání (§214 odst. 1, §211, §115 a násl. o. s. ř.) nebo realizovat procesní práva, jež mu o. s. ř. pro ten který úsek přiznává. Ve smyslu již ustálené judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 1996 sp. zn. 2 Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 C don 953/96, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), jde o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli v samotném rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. „Postupem soudu v průběhu řízení“ ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází. Má-li být naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., musí ze strany nalézacího soudu dojít k porušení konkrétního procesního ustanovení, jehož bezprostředním následkem je odnětí možnosti účastníka jednat před soudem. V dané věci žalovaný nenamítá, že by soudy obou stupňů, popřípadě některý z nich, porušily konkrétní ustanovení o. s. ř., v jehož důsledku by mu byla odňata možnost jednat před soudem a z obsahu spisu se taková vada nepodává. Jestliže postup soudů obou stupňů byl v souladu s o. s. ř., nelze zde uvažovat o odnětí možnosti jednat před soudem podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
V dané věci tedy není naplněn žalovaným tvrzený důvod přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí trpělo některou z dalších vad, vyjmenovaných v §237 odst. 1 o. s. ř., k nimiž je soud povinen přihlížet, ačkoli nebyly v dovolání vytýkány.
Tvrzením, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a neprovedl důkaz znaleckým posudkem, i když nutnost provedení tohoto důkazu z okolností provedeného dokazování vyplývala, a že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce řádného doručení platebního rozkazu, uplatnil dovolatel dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b), c), d) o. s. ř. Z pohledu těchto dovolacích důvodů se dovolací soud může zabývat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu občanský soudní řád připouští kromě případů uvedených v §237 o. s. ř. též za podmínek stanovených v §238a a §239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §238a o. s. ř. nepřichází v projednávané věci v úvahu, protože napadený výrok usnesení nelze podřadit usnesením, které jsou tu jako ta, proti nimž je dovolání přípustné, vyjmenována. V dané věci pak nejde ani o případ založení přípustnosti dovolání podle §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž nelze přípustnost dovolání dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu. Dovolací soud proto podle §243b odst. 4 o. s. ř. za použití §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. listopadu 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu