ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.864.2002.1
sp. zn. 33 Odo 864/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců a) J. K., a b) M. K., proti žalovaným 1. F. B. a 2. M. B., oběma zastoupeným, advokátem, o zaplacení 3 520 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaných o zaplacení částky 680 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 255/96, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2002 č. j. 13 Co 836/2001-205, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení .
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově opravným usnesením ze dne 11. října 2001 č. j. 3 C 255/96-193 rozhodl podle §164 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že výrok I rozsudku Okresního soudu v Tachově sp. zn. 3 C 255/96 ze dne 27. března 2000 se opravuje tak, že zní, že žalovaný č. 1 a žalovaná č. 2 jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci a) a žalobkyni b) částku ve výši 3 520 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 3 520 000 Kč od 1. 1. 1996 do zaplacení dluhu, to vše splatné do 1 měsíce od právní moci rozsudku.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. května 2002 č. j. 13 Co 836/2001-205 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že zřejmá nesprávnost písemného vyhotovení rozhodnutí soudu prvního stupně je patrná z porovnání výroku rozsudku soudu prvního stupně s jeho odůvodněním ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně podle §164 o. s. ř., když zřejmou nesprávnost rozhodnutí vydáním opravného usnesení opravil. K provedení opravy podle §164 o. s. ř. zákon nestanoví žádnou lhůtu, soud tak může učinit kdykoliv.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které považují za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., když napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle názoru dovolatelů totiž soudy obou stupňů porušily §18 odst. 1 o. s. ř. a současně článek 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a to nedodržením zásady rovnosti stran. V protokolu o jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, je uveden rozsudek ve stejném znění jako v jeho písemné podobě. Denní úrok z prodlení je zmiňován až v rozsudku odvolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně hovoří pouze o smluvním úroku z prodlení. Za situace, kdy žalobci nepodali odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jsou vydáním opravného usnesení zvýhodňováni. Dovolatelé navrhli zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy bylo usnesení odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 11 zákona č. 30/2000 Sb. se postupuje podle dosavadních právních předpisů při opravě rozhodnutí vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaných po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl opraven rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. března 2000.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §238a odst. 1 písm a) až f) o. s. ř. zakládá přípustnost dovolání v případech zde taxativně vymezených. Dovolání proti usnesení, kterým bylo potvrzeno opravné usnesení soudu prvního stupně, jak je tomu v posuzovaném případě, zde uvedeno není.
Dovozovat v daném případě přípustnost dovolání z §239 odst. 1 nebo 2 o. s. ř. je vyloučeno již z toho důvodu, že usnesení, kterým odvolací soud potvrdil opravné usnesení soudu prvního stupně, není rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí již několik desetiletí vykládán jednotně jako věc, která je oním předmětem, pro něž se řízení vede. V tzv. řízení sporném, v němž jde o žalobce a žalovaného, je tudíž za věc samu (v teorii se též hovoří o věci hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srovnej též §79 odst. 1 o. s. ř.). V této souvislosti lze poznamenat, že rozdíl mezi rozhodováním o věci samé a rozhodování o jiných otázkách je v občanském soudním řádu zdůrazněn též formální stránkou věci tím, že o věci samé soud rozhoduje rozsudkem (§152 odst. 1 o. s. ř.); usnesením se rozhoduje ve věci samé jen, stanoví-li to zákon (§152 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., přičemž ani dovolatelé netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto dovolání žalovaných – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšným žalobcům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu