ECLI:CZ:NS:2002:4.TDO.61.2002.1
sp. zn. 4 Tdo 61/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 26. června 2002 o dovolání podaném obviněným M. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. Š. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2001, sp. zn. 40 T 10/99, uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák. Za to mu byl uložen podle §128 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu pěti roků
Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal odvolání obviněný M. Š. i městský státní zástupce. Podaná odvolání projednal Vrchní soud v Praze a rozhodl rozsudkem ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, tak, že rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. b) a e) tr. ř. v tehdy platném znění, a znovu rozhodl za splnění podmínky uvedené v §259 odst. 3 tr. ř. v tehdy platném znění, o tom, že obviněný M. Š. je vinný trestný činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák. Za to mu Vrchní soud v Praze uložil podle §128 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu tří roků.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, byl obviněnému M. Š. doručen dne 21. 1. 2002 a jeho obhájci JUDr. T. K. dne 10. 1. 2002.
Proti uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 20. 3. 2002 u Městského soudu v Praze dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn. To znamená, že pokud bylo trestní řízení zahájeno podle trestního řádu účinného dříve a ještě neskončilo, postupuje se v dané věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Z uvedené zásady mohou být stanoveny výjimky ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu (i když řízení již probíhá za účinnosti trestního řádu nového, resp. novelizovaného), jestliže je zapotřebí v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu upřednostnit dřívější procesní právo před pozdějším. Takové výjimky pak trestní řád upravuje ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních.
V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněného M. Š. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu (Vrchního soudu v Praze) dne 27. 9. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Podle tohoto dřívějšího trestního řádu přicházelo v trestním řízení v úvahu uplatnění pouze dvou mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zákona č. 265/2001 Sb. přitom vyplývá, že zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek aplikovat i v případech, kdy rozhodnutí, jež má na mysli nynější ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., nabylo právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu (tj. před 1. 1. 2002), a to ani za podmínky, že by od doručení takového rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.
Podle ustanovení §125 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2002, musí být součástí každého rozhodnutí soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni poučení o dovolání, v němž musí být uvedeny též oprávněné osoby včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d tr. ř.). Dále zde musí být uvedena lhůta k podání dovolání, označení soudu, ke kterému má být dovolání podáno (§265e tr. ř.), označení soudu, který bude o podaném dovolání rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§265f tr. ř.). Je samozřejmě logické, že tímto poučením lze opatřit jedině rozhodnutí soudů vydaná již za účinností nové trestně procesní normy, s níž lze již spojovat schopnost trestního řádu právně závazným způsobem vyvolávat účinky vyjádřené v textu zákona a sledované zákonodárcem, v daném případě při aplikaci nového mimořádného opravného prostředku.
Rozhodnutí vydané před 1. 1. 2002, které v posuzovaném případě obviněný M. Š. napadl dovoláním, takové poučení o možnosti dovolání a s ním souvisejících náležitostech ovšem neobsahovalo a ani je obsahovat nemohlo, neboť podle tehdy účinného (dřívějšího) trestního řádu nebylo možno dovolání uplatnit.
S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádných opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněného M. Š. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., a proto rozhodl tak, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal