ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.235.2001.1
sp. zn. 4 Tz 235/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 8. ledna 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných 1) Š. S., 2) A. H., 3) K. H., 4) N. K., a to jednak proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 T 245/98 ve vztahu k obviněným K. H. a N. K., a jednak proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 4 To 37/2000, ve vztahu k obviněným Š. S. a A. H., a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 4 To 37/2000, ve výroku, jímž byli obvinění Š. S. a A. H. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., a v řízení jež mu předcházelo, v ustanoveních §254 odst. 1, §259 odst. 3 tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 a §220 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 v neprospěch obviněných Š. S. a A. H.
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 T 245/98, a v řízení mu předcházejícím, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 a §220 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 v neprospěch obviněných K. H. a N. K.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 4 To 37/2000, se zrušuje ve výroku o vině pod bodem 1) a 2) ve vztahu k obviněným A. H. a Š. S., ve výroku o souhrnném trestu ve vztahu k obviněnému A. H., a ve výroku o samostatném trestu ve vztahu k obviněnému Š.
Z r u š u j e se rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 T 245/98, a to ve výroku o vině pod body I.), II.) ve vztahu k obviněným A. H. a Š. S., ve výroku o trestu ve vztahu k obviněnému A. H.
Citovaný rozsudek okresního soudu se zrušuje v celém rozsahu ve vztahu k obviněným K. H. a N. K.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, jež na zrušené části rozsudků obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Teplicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 T 245/98, byl obviněný Š. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. (bod II rozsudku), padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. (bod III rozsudku), vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (bod IV rozsudku) a kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (bod V rozsudku). Za to mu byl uložen v sazbě §187 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let. Současně byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 9. 1994, sp. zn. 3 T 255/94, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Trestné činnosti se obviněný Š. S. podle výroku rozsudku dopustil tak, že
II.) v období od ledna 1998 do 3. 6. 1998 v T. na ul. U h. prodával omamnou látku heroin R. H., a to dne 3. 6. 1998 pět dávek po 0,5 g za částku 1 000,- Kč, a v předchozím období v 6 případech deset dávek o celkové váze 2 g heroinu za 2 000,- Kč a za celé období pak 12 g heroinu v 60 dávkách v hodnotě 12 000,- Kč, M. P. rovněž heroin v nejméně 70 případech za rozhodné období, naposledy dne 3. 6. 1998 čtyři dávky po 0,5 g za částku 400,- Kč, S. Č. v rozhodném období pravidelné dávky heroinu každou za 100,- Kč, P. B., pravidelně za rozhodné období dávky heroinu každou za 200,- Kč a P. Č. pravidelně v rozhodném období rovněž heroin po dávkách 0,5 g,
III.) dne 24. 6. 1993 kolem 14.15 hodin v D. u T., okr. T. na R. ulici při kontrole prováděné hlídkou Dopravního inspektorátu Policie České republiky, Okresního ředitelství v Teplicích, předložil policistům padělaný řidičský průkaz znějící na jméno Š. S.,
IV.) v přesně nezjištěné době v březnu 1994 v pokoji v baru P. v D. u T.c na trase E donutil pod pohrůžkou násilí a chycením za hlavu poškozenou mladistvou P. Š., nyní provdanou U., aby mu sála a třela pohlavní úd,
V.) společně s obviněnou M. S. v přesně nezjištěné době v únoru až březnu 1994 v T. sjednali poškozenou mladistvou P. Š., nyní U. k provozování prostituce na trase E v D. u T. a z provozované prostituce poškozenou kořistili tak, že si vydělané peníze ponechávali pro svou potřebu.
Stejným rozsudkem byl dále uznán vinným obviněný A. H. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. (bod I rozsudku), za což byl podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tohoto trestného činu se obviněný A. H. dopustil tak, že
I.) v období od ledna 1998 do 3. 6. 1998 v T., v ulici U h. prodával omamnou látku heroin R. H., a to v jednom případě 3 - 4 dávky v hodnotě 700,- Kč, v dalším případě 16 g této omamné látky v hodnotě 10 000,- Kč, M. P. dne 3. 6. 1998 dvě dávky po 0,5 g heroinu za 400,- Kč a v rozhodném období pak nejméně v dalších 70 případech tutéž látku S. Č. vždy dávku heroinu po 0,5 g za 100,- Kč, v rozhodnou dobu také P. B. heroin v dávkách po 0,5 g za 200,- Kč, P. Č. heroin v dávkách po 0,5 g a P. H. ve 12 případech psychotropní látku pervitin vždy za částku 100,- - 200,- Kč za dávku.
Dále byly uznány obviněné K. H. (bod VI rozsudku) a N. K. (bod VII rozsudku) vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., za což byl obviněné H. podle §187 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem, a obviněné N. K. podle §187 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Trestné činnosti se obviněné podle výroku rozsudku dopustily tím, že obv. K. H
VI.) v období od ledna 1998 do 3. 6. 1998 v T., ul. U h. prodávala omamnou látku heroin P. B. pravidelně, a to 1 dávku za 200,- Kč, S. Č. omamnou látku heroin pravidelně v rozhodném období, a to 1 dávku za 100,- Kč a P. Č. pravidelně rovněž dávky heroinu.
Obviněná N. K. se dle rozsudku dopustila trestné činnosti tím, že
VII.) v období od ledna 1998 do 3. 6. 1998 v T., ul. U h. prodávala omamnou látku heroin M. P., a to nejméně v 5 případech a S. v rozhodném období pravidelně stejnou látku, a to 1 dávku za 100,- Kč.
Ve vztahu k těmto dvěma obviněným nabyl rozsudek právní moci dne 4. 9. 1999.
Proti rozsudku podali odvolání obvinění Š. S. a A. H., jakož i státní zástupce v neprospěch další obviněné, a to M. S., na jejichž základě rozhodl ve věci Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 4 To 37/2000 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného A. H. ve výroku o vině pod bodem I, ohledně obviněného Š. S. ve výroku o vině pod bodem II a V, výroky o trestech ohledně obou obviněných a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. ve věci sám nově rozhodl. Obviněného A. H. uznal vinným pod bodem I trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a za to mu v sazbě §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž mu podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří roků. Současně byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 2 T 56/98, který byl obviněnému doručen 31. 8. 1998, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle výroku odvolacího soudu se obviněný A. H. tohoto trestného činu dopustil tím, že
1.) v období od počátku ledna 1998 do 3. 6. 1998 v T., ul. U h. v domě prodával omamnou látku heroin, a to
a) R. H. v jednom případě nejméně 3 dávky za 900,- Kč, v dalším případě 16 g této omamné látky, za kterou přijal 10 000,- Kč,
b) M. P. dne 3. 6. 1998 dvě dávky po 0,5 g heroinu za 400,- Kč a dále postupně v dalších 35 případech heroin za 12 500,- Kč tomuto občanu,
c) S. Č. postupně v této době pravidelně dávky za 9 000,- Kč,
d) P. H. ve 12 případech prodával pervitin vždy za částku nejméně 100,- Kč.
Obviněného Š. S. uznal odvolací soud pod bodem 2/I vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a pod bodem 3/II-a) trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a pod bodem 3/II-b) trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 290/1993 Sb. Této trestné činnosti se obviněný Š. S. podle výroku rozsudku odvolacího soudu dopustil tím, že
2/I) v období od ledna 1998 do 3. 6. 1998 v T., v ul. U h. prodával omamnou látku heroin
a) R. H. dne 3. 6. 1998 pět dávek po 0,5 g za částku 1 000,- Kč a za celé období pak nejméně 12 g heroinu za 12 000,- Kč,
b) M. P. dne 3. 6. 1998 dvě dávky za 400,- Kč a za celé období pak 12 g, celkem v 35 případech za úhrnnou částku 12 500,- Kč,
c) S. Č. za celé období postupně v pravidelných dávkách za celkovou částku 9 000,- Kč,
3/II) společně s obviněnou M. S. v měsíci únoru a březnu 1994 v T. sjednali poškozenou P. Š., nyní U. k provozování prostituce na trase E v D. u T., a z provozované prostituce nezletilou kořistili tak, že jí vydělané peníze si ponechávali pro svou potřebu.
Za trestný čin uvedený pod bodem 2/I byl obviněnému S. v sazbě §187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Za trestný čin uvedený pod bodem 3/II a za trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. jakož i trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (body III a IV rozsudku okresního soudu, které zůstaly odvoláním nedotčeny), byl odsouzen podle §204 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 4 roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 9. 1994 pod sp. zn. 3 T 355/94, který byl obviněnému doručen dne 15. 9. 1994, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 T 245/98, pokud jím byly uznány vinnými obviněné N. K. a K. H. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 4 To 37/2000, pokud jim byli obvinění Š. S. a A. H. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch všech těchto obviněných stížnost pro porušení zákona. Vytýká v ní, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ve vztahu k obviněným K. H. a N. K. byl porušen zákon v neprospěch obou obviněných v ustanovení §2, odst. 5, 6 tr. zák., stejně tak rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byl zákon v neprospěch obviněných Š. S. a A. H. porušen v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. a §259 odst. 3 tr. ř. a v řízení, jež rozsudku předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že všichni obvinění, kteří společně bydleli v T., v ul. U h. v domě přijímali narkomanskou komunitu a v období od ledna 1998 do června 1998 tam osobám závislým na omamných látkách tyto látky, především pak heroin, prodávali. Jako usvědčující důkazy jsou uvedeny výpovědi svědků R. H., M. P., S. Č., P. B., P. Č. a P. H., z jejichž výpovědí soud podrobně zjistil, jakým způsobem docházelo k prodeji heroinu v uvedeném období, jakož i množství a cenu, za kterou byla omamná látka kupována. V odůvodnění rozsudku okresního soudu nejsou obsahy těchto výpovědí podrobněji rozvedeny, nicméně je třeba konstatovat, že ač je poukazováno na svědecké výpovědi S. Č. P. Č., nebyli tito svědkové v hlavním líčení v tomto procesním postavení vyslechnuti a jejich výpovědi z přípravného řízení nebyly k důkazu přečteny. Pokud tedy soud prvního stupně vycházel i z výpovědí těchto dvou svědků, porušil zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť výrok o vině opřel i o důkazy, které neprovedl.
Odvolací soud při přezkoumávání výroku o vině pod bodem I stran obviněného A. H. a pod bodem II stran obviněného Š. S. nejdříve doplnil řízení o výpověď svědka R. ., který v tomto řízení svou výpověď z přípravného řízení změnil a popřel, že by drogy nakupoval od Š. S. Pokud usvědčoval i obviněného A. H., tvrdil, že dříve nemluvil pravdu, a to proto, že si to tak přáli na policii. Ani u jednoho z obviněných drogy ve skutečnosti neviděl. Odvolací soud rozhodl po doplněném dokazování tak jak je uvedeno výše a upravil výrok o vině tím způsobem, že nákup drogy M. P. rozdělil mezi oba obviněné. Dospěl také k závěru o nedostatečně přesné výpovědi svědka B. a tomu přizpůsobil výrok o vině.
Pokud jde o jednání, kterého se obvinění měli dopustit ve vztahu ke svědkyni P. Č., i odvolací soud hodnotil výpověď této svědkyně, ačkoliv tento důkaz nebyl v průběhu celého řízení před soudem proveden. Obdobně přistoupil i k hodnocení výpovědi svědka S. Č. Je tedy zřejmé, že i odvolací soud při hodnocení důkazů vycházel z důkazů, které provedeny nebyly. Důkaz výpovědí S. Č. se stal podkladem pro skutková zjištění a vyvozený závěr o vině obviněných konstatovaným trestným činem, jakož i pro zodpovězení otázky, zda je dána i okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, v daném případě okolnost, že trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. byl obviněnými spáchán ve větším rozsahu. Odvolací soud tak nesplnil svou přezkumnou povinnost a výroky o vině pod body 1 ohledně obviněného A. H. a 2/I ohledně obviněného Š. S. nemohou obstát.
Za tohoto stavu věci navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona citovanými rozsudky v neprospěch obviněných K. H., N. K., Š. S. a A. H., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 4 To 37/2000 ve výroku, jímž byli obvinění Š. S. a A. H. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 T 245/98 ohledně obviněných K. H. a N. K. v celém rozsahu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlížel jen pokud mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona. Poté po provedeném řízení shledal, že zákon byl porušen.
Okresnímu soudu v Teplicích napadla dne 13. 11. 1998 obžaloba na obviněné, v níž jim bylo kladeno za vinu v bodech I. - IV., že se dopustili trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Jako svědky navrhl slyšet m. j. P. Č. a S. Č.
P. Č. uvedla v přípravném řízení ve své výpovědi ze dne 3. 6. 1998, že asi tři roky užívá heroin, přičemž poslední rok si látku aplikuje injekčně do svalu, denně potřebuje dvě dávky, za něž platila vždy částkou 200,- Kč. Poslední rok drogu nakupovala v T., v domě U h. naproti autoservisu, a to od dvou Romek a dvou Romů, jejichž jména neznala, a současně podala podrobný popis všech těchto osob. Svědek S. Č. ve své výpovědi ze dne 4. 6. 1998 uvedl, že je asi rok závislý na heroinu, který si dvakrát denně píchá do žíly. Tuto denní dávku za 200,- Kč kupoval u Š. S., A. H., K. H. a N. K., které osobně zná. Mimo něj u těchto obviněných denně nakupovaly heroin i další osoby závislé na této droze, v domě obviněných se s nimi pravidelně potkával. Podle jeho odhadu utratil za drogy v posledním roce asi 36 000,- Kč, když zhruba od každého z obviněných nakoupil heroin asi za 9 000,- Kč.
Okresní soud po nápadu obžaloby dne 13. 11. 1998 nařídil ve věci hlavní líčení na den 15. 12. 1998, k němuž předvolal obžalobou navrhované svědky, m. j. i P. Č. a S. Č. Tito dva svědkové se však k hlavnímu líčení nedostavili, když z poštovních relací bylo zjištěno, že si obsílku, jež byla uložena na poště, nevyzvedli. K odročenému hlavnímu líčení na den 6. 1. 1999 předvoláni nebyli, jak je patrno z referátu předsedy senátu, kterým připravoval jednání. Byť poté předseda senátu požádal o předvedení těchto dvou svědků orgány Policie ČR k hlavnímu líčení na den 29. 1. 1999, které bylo přeloženo na 17. 2. 1999, k předvedení obou nedošlo, když příslušné oddělení Policie ČR sdělilo okresnímu soudu, že oba svědkové se na udaných adresách trvalého bydliště dlouhodobě nezdržují. K hlavním líčením, jež byla konána ve dnech 30. 3. 1999 a 16. 6. 1999 nebyli svědkové předvoláváni, předseda senátu však zjišťoval, zda tyto osoby nejsou ve vazbě či výkonu trestu. Po negativním zjištění však již nečinil žádná další opatření. Z obsahu protokolů o hlavních líčeních Nejvyšší soud dále zjistil, že výpovědi těchto dvou svědků, které učinili v přípravném řízení, nebyly za podmínek §211 tr. ř. k důkazu v kterémkoli z hlavních líčení přečteny. Byť z §220 odst. 2 tr. ř. (účinného do 31. 12. 2001) vyplývá, že soud může při svém rozhodnutí přihlížet jen k těm skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny, okresní soud toto ustanovení nerespektoval, a aniž důkazy výpověďmi těchto dvou svědků provedl, pojal do skutkových zjištění a popisu výroků o vině i ta jednání obviněných, jichž se měli dopouštět vůči P. Č. a S. Č. Obviněný A. H. měl podle rozsudku okresního soudu celkem v sedmdesáti případech v žalovaném období od ledna 1998 do 3. 6. 1998 prodávat S. Č. dávky heroinu po 100,- Kč, tedy za 7 000,- Kč, P. Č. pravidelně po celé období dávky 0,5 g bez uvedení ceny, obviněný S. ve stejné době S. Č. pravidelně bez bližší specifikace dávky po 200,- Kč a P. Č. pravidelné dávky 0,5 g heroinu. Ve stejném rozsahu ve vztahu k Č. a Č. byl koncipován výrok o vině obviněné K. H., přičemž pokud jde o obviněnou N. K., ta měla v rozhodném období prodávat heroin mimo M. P. jen S. Č., a to pravidelně jednu dávku po 100,- Kč. V písemném odůvodnění rozsudku pak okresní soud na straně sedm uvedl, že obviněné z trestné činnosti usvědčili svědkové, m. j. i S. Č. a P. Č. Okolnost, že okresní soud plně vycházel i z těchto dvou svědeckých výpovědí, našla svůj odraz i v užití přísnější právní kvalifikace činu pokud jde o obviněné H. a S., když oproti obžalobě bylo jejich jednání posouzeno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Naplnění zákonného znaku „opatření této látky jinému ve větším rozsahu“, jak vyžaduje tato kvalifikovaná skutková podstata, dovodil okresní soud ze zjištění, že obvinění prodávali heroin po dobu více jak tří měsíců, více jak třem osobám a ve více jak sedmi případech.
Ve vztahu k obviněným K. H. a N. K., které nepodaly proti rozsudku okresního soudu odvolání, stejně tak jako v jejich prospěch či neprospěch nepodal odvolání ani státní zástupce, nabyl rozsudek právní moci u obou obviněných dne 4. 9. 1999. Okresní soud porušil svým rozsudkem, jakož i řízením, které mu předcházelo, zákon v neprospěch obou obviněných tím, že nepostupoval v intencích výše citovaného ustanovení §220 odst. 2 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001), když své rozhodnutí opřel o důkazy, které neprovedl. Zákon byl porušen i v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001), podle něhož bylo povinností okresního soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nedostatečná skutková zjištění pak měla dopad i na hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., neboť neúplně provedené důkazy nemohly být hodnoceny v intencích tohoto zákonného ustanovení.
Krajský soud v Ústí nad Labem, který rozhodoval o podaných odvoláních obviněných Š. S. a A. H. ve věci ve druhém stupni, především nesplnil řádně povinnost, která mu vyplývala z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001), a řádně nepřezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž obvinění podali odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které rozsudku předcházelo. V opačném případě by totiž zjistil výše podrobně popsaný nedostatek, a toto zjištění by muselo vést k jinému rozhodnutí, než které krajský soud učinil. Odvolací soud sice doplnil ve veřejném zasedání dokazování výslechem jiných dvou svědků, avšak nedoplnil dokazování osobním výslechem či přečtením svědeckých výpovědí P. Č. a S. Č. Zatímco u P. Č. si odvolací soud zřejmě pochybení okresního soudu byl vědom, což je zřejmé z toho, že z výroku o vině u obou obviněných jejich popsané protiprávní jednání ve vztahu k této svědkyni vypustil, opakoval stejné pochybení, jehož se dopustil již okresní soud, pokud jde o S. Č. V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že zjištění krajského soudu o nedostatku řádně provedeného důkazu výpovědí svědkyně Č. mělo najít svůj odraz v užití beneficia cohaesionis podle §261 tr. ř. ve vztahu k obviněné K. H., neboť důvod, z něhož odvolací soud rozhodl ve prospěch obviněných H. a S., prospíval i této obviněné. Pokud pak krajský soud nově koncipoval skutkovou větu s podrobnějším popisem protiprávního jednání obou obviněných ve vztahu k S. Č., aniž byl důkaz výslechem tohoto svědka proveden, porušil zákon v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001), neboť odvolací soud může sám rozhodnout ve věci jen tehdy, je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, popřípadě před odvolacím soudem doplněn. I v případě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem nutno konstatovat porušení zákona v ustanoveních §220 odst. 2 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001), a to z týchž důvodů, jak je podrobně rozvedeno výše ve vztahu k rozsudku okresního soudu.
Za tohoto stavu věci poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 4 To 37/2000, ve výroku, jímž byli obvinění Š. S. a A. H. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.zák. byl porušen zákon v ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr.zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §254 odst. 1, §259 odst. 3, §2 odst. 5, odst. 6 a §220 odst. 2 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, a to v neprospěch obviněných Š. S. a A. H. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 T 245/98, a v řízení mu předcházejícím vyslovil Nejvyšší soud porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §220 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, v neprospěch obviněných K. H. a N. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 4 To 37/2000, a to ve výroku o vině pod body 1) a 2) ve vztahu k obviněným A. H. a Š. S., ve výroku o souhrnném trestu ve vztahu k obviněnému A. H. a ve výroku o samostatně uloženém trestu ve vztahu k obviněnému Š. S. Rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 T 245/98, zrušil ve výroku o vině pod body I.) a II.) ve vztahu k obviněným A. H. a Š. S., a ve výroku o trestu ve vztahu k obviněnému A. H. Stejný rozsudek zrušil v celém rozsahu ve vztahu k obviněným K. H. a N. K. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí, jež obsahově navazovala na zrušené části rozsudků, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že Okresnímu soudu v Teplicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bude na okresním soudu, aby v nově provedeném hlavním líčení provedl důkaz výpověďmi svědků P. Č. a S. Č., které k hlavnímu líčení předvolá a vyslechne, případně jejich výpovědi za splnění zákonných podmínek §211 tr. ř. přečte, v případě, že se nepodaří osobní účast těchto svědků u hlavního líčení zajistit. Teprve za situace, kdy provede řádně tyto důkazy, vyhodnotí je jednotlivě i v souhrnu s důkazy již provedenými, může zjistit skutkový stav tak, aby o něm nevznikly důvodné pochybnosti, a ze správných a úplných skutkových zjištění poté může vyvodit i adekvátní právní závěry, a to u obviněných H. a S. též z pohledu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák.
Pro úplnost je třeba připomenout ustanovení §270 odst. 4 tr. ř., dle něhož orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. ledna 2002
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná