ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.235.2001.3
sp. zn. 4 Tz 235/2001 - 2
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání dne 8. ledna 2002 v trestní věci obviněného A. H., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici v Bělušicích, takto:
Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný A. H. b e r e d o v a z b y .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud projednal stížnost pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného A. H. podal ministr spravedlnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 4 To 37/2000, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 T 245/98, pokud jím byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin a stížností pro porušení zákona nedotčený trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. byl obviněnému H. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří roků. Současně byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 2 T 56/98, jenž mu byl doručen dne 31. 8. 1998, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výkon tohoto trestu obviněný nastoupil dne 6. 4. 2000.
Nejvyšší soud v řízení o stížnosti pro porušení zákona ve veřejném zasedání dne 8. 1. 2002 svým rozsudkem sp. zn. 4 Tz 235/2001 vyslovil, že výrokem o vině trestným činem podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 4 To 37/2000, a řízením, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného A. H. porušen zákon. Napadený rozsudek v uvedeném výroku o vině, i ve výroku o souhrnném trestu zrušil, jakož i rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 T 245/98, a to ve výroku o vině tímto trestným činem a výroku o trestu, pokud se týká tohoto obviněného, a věc vrátil Okresnímu soudu v Teplicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vzhledem k tomu, že bylo zrušeno rozhodnutí, na jehož podkladě obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody, rozhodoval Nejvyšší soud podle §275 odst. 3 tr. ř. o vazbě obviněného. Bylo zkoumáno, zda je dán některý z důvodů vazby uvedených v ustanovení §67 písm. a) - c) tr. ř., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Nejvyšší soud vzhledem k okolnostem, které zjistil k osobě obviněného, jakož i charakteru trestné činnosti, jíž se měl obviněný dopouštět, zejména době a rozsahu jejího páchání, shledává důvodnou obavu, že by obviněný na svobodě mohl v této trestné činnosti pokračovat. Tuto obavu posiluje i zjištění, že uvedená trestná činnost měla být jedním ze zdrojů obživy obviněného, přičemž sociální, ekonomická situace obviněného, jakož i jeho osobní poměry zůstávají nezměněny
Za tohoto stavu věci shledal Nejvyšší soud existenci důvodu vazby podle §67 písm. c) tr. ř., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a rozhodl o vzetí obviněného A. H. do vazby. Pokud jde o délku trvání vazby, posuzuje se vzhledem k ustanovení §71 odst. 11 tr. ř., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 8. ledna 2002
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á