ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.306.2001.1
sp. zn. 4 Tz 306/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. Č. proti trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město, ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 8 T 3/98 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 8 T 3/98, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. v neprospěch obviněného R. Č.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného R. Č. pro skutek, že
v Plzni v Hlavní ulici dne 11. 10. 1997 v době kolem 18.00 hodin řídil osobní vozidlo značky VW Golf svého otce Ing. M. Č., a s tímto vozidlem při vjezdu pod železniční viadukt havaroval, ačkoliv mu byl rozhodnutím Dopravního inspektorátu Městského ředitelství Policie ČR v Plzni, čj. MRPM 742/VS-DI-PŘ-96 ze dne 12. 8. 1996, které nabylo právní moci dne 27. 8. 1996, uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců,
v němž byl spatřován trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.,
protože to nařídil prezident republiky, uživ svého práva udílet amnestii.
Odůvodnění:
Trestním příkazem samosoudce Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 8 T 3/98, byl obviněný R. Č. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil jednáním výše popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře deseti tisíc korun, náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř týdnů a současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 10. 3. 1998.
Usnesením samosoudce Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 5. 1999, které nabylo právní moci 17. 8. 1999, byl podle §368 tr. ř. za použití čl. II. odst. 2 písm. c) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 3. 2. 1998 prominut obviněnému R. Č. peněžitý trest ve výši deset tisíc korun.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. Č. Vytkl v ní porušení zákona v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §314c odst. 1 písm. a), §172 odst. 1 písm. d) a §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve vztahu k ustanovení čl. I písm. a) amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 ve vztahu k ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Poukázal zejména na okolnost, že obviněnému byl trestní příkaz doručován v době, kdy již bylo vydáno amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky, podle kterého byl R. Č. účasten amnestie. Za této situace tedy již obviněnému neměl být trestní příkaz doručován, ale mělo být rozhodnuto o zastavení trestního stíhání.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na zrušené rozhodnutí, pokud touto změnou pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud nepřihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona.
Z předloženého trestního spisu vyplývá, že dne 7. 1. 1998 byla státním zástupcem podána na obviněného Radka Červeného u Okresního soudu Plzeň-město obžaloba, která jej vinila z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se měl dopustit shora popsaným jednáním. Samosoudce Okresního soudu Plzeň-město po přezkoumání podané obžaloby ve smyslu §314c odst. 1 tr. ř. dospěl k závěru, že jsou ve věci splněny podmínky pro vydání trestního příkazu postupem podle §314e odst. 1 tr. ř. Jak již bylo zmíněno, trestní příkaz byl vydán dne 14. 1. 1998 pod sp. zn. 8 T 3/98. Trestní příkaz byl dne 27. 1. 1998 doručen Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-město, ale obviněnému R. Č. se nepodařilo v pořadí první zásilku s trestním příkazem doručit. Byla mu proto zaslána opětovně na nově zjištěnou adresu jeho tehdejšího pobytu, a to již v době, kdy bylo vyhlášeno rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998. To je prokazováno doručenkou podepsanou obviněným dne 27. 2. 1998.
Podle §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii.
Podle čl. I písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 bylo nařízeno, aby nebylo zahajováno, a pokud bylo zahájeno, aby bylo zastaveno trestní stíhání pro úmyslné trestné činy, spáchané přede dnem tohoto rozhodnutí, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky.
V čl. IV téhož rozhodnutí o amnestii pak bylo specifikováno, na které osoby a trestné činy se čl. I nevztahuje.
Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána. Za to bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem.
Z uvedeného lze dovodit, že postup Okresního soudu Plzeň-město byl chybný, pokud z jeho strany byly činěny úkony k tomu, aby trestní příkaz byl doručen obviněnému i po vyhlášení amnestijního rozhodnutí prezidenta republiky. Jeho aboliční část se na osobu obviněného zjevně vztahovala, neboť R. Č. byl důvodně stíhán pro úmyslný trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky, a z případné aplikace nebyl vyloučen ani s ohledem na znění vylučujících podmínek obsažených v čl. IV rozhodnutí o amnestii.
Okresní soud Plzeň-město měl proto trestní stíhání obviněného R. Č. zastavit podle ustanovení §11 odst. 1 písm. a) tr. ř., a to navzdory již vydanému trestnímu příkazu, který ale obviněnému v době vyhlášení amnestijního rozhodnutí nebyl doručen. Předmětný trestní příkaz tudíž ještě neměl povahu odsuzujícího rozsudku, jelikož podle §314e odst. 5 tr. ř. účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají u trestního příkazu až jeho doručením obviněnému. Výše zmíněnému rozhodnutí aplikujícímu aboliční část rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii tudíž nic nebránilo, a pokud tak Okresní soud Plzeň-město nepostupoval a vydaným trestním příkazem pravomocně odsoudil obviněného R. Č. za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a uložil mu trest, porušil v tomto ustanovení zákon v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. zmíněné porušení zákona vyslovil a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Protože skutkový stav věci umožňoval, aby v ní rozhodl přímo Nejvyšší soud, bylo dále postupováno podle §271 odst. 1 tr. ř., a to tak, že trestní stíhání obviněného R. Č. pro skutek, pro nějž byl stíhán a v němž byl spatřován trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., bylo podle §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno, neboť se na něj vztahovalo ustanovení čl. I písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V trestním stíhání bude pokračováno, prohlásí-li obviněný do tří dnů od oznámení tohoto rozhodnutí, že na projednání věci trvá.
V Brně dne 8. ledna 2002
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec