ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.34.2002.1
sp. zn. 4 Tz 34/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. května 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. S. proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 2 T 271/2000, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 2 T 271/2000, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §302 odst. 1 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001) v neprospěch obviněného M. S.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený rozsudek obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jeseníku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 2 T 271/2000, byl obviněný M. S. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a rvačky podle §225 odst. 1 tr. zák., jichž se dle zjištění okresního soudu dopustil tím, že dne 1. 4. 2000 kolem 03.00 hod. v J., okres J. ve vinárně U R., kde bylo přítomno asi třicet hostů, v podnapilém stavu, se společně s další osobou počali fyzicky napadat, poté se k nim přidalo ještě asi dalších patnáct osob nezjištěné totožnosti, přičemž při následném vzájemném napadání všech došlo k rozbití stolů, židlí a sklenic v celkové hodnotě 6 361,- Kč ke škodě majitele vinárny K. Č., nar. 15. 11. 1966, a v průběhu potyčky uhodil obviněný pěstí do obličeje Š. H. tak silně, že poškozený musel být po převozu do nemocnice lékařsky ošetřen.
Za to mu byl uložen v sazbě §202 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Rozsudek byl vydán v řízení, jež bylo vedeno proti uprchlému podle §302 odst. 1 tr. ř. a násl., a nabyl právní moci dne 7. 6. 2001.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. S. stížnost pro porušení zákona. Vytýká v ní, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §302 a násl. tr. ř.
Okresní soud v Jeseníku konal řízení proti uprchlému na návrh Okresního státního zastupitelství v Jeseníku podle §305 tr. ř. ze dne 12. 4. 2001. Samosoudce Okresního soudu v Jeseníku nařídil hlavní líčení na 14. 5. 2001, ustanovil obviněnému obhájce podle §36 odst. 1 písm. d) tr. ř., jemuž zaslal stejnopis obžaloby a vyrozumění o konání hlavního líčení. Současně vydal také příkaz k zatčení obviněného podle §69 odst. 1 tr. ř. s odkazem na ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Poté bylo okresnímu soudu dne 26. 4. 2001 doručeno písemné sdělení obviněného, v němž žádá, aby byl uvědoměn o výsledku projednání jeho odvolání (míněn odpor proti původně ve věci vydanému trestnímu příkazu), v případě, že dosud věc projednána nebyla, požádal, aby byl o novém termínu jednání vyrozuměn. Udal adresu své družky Z. F. Okresní soud však obviněného z této adresy o konání hlavního líčení dne 14. 5. 2001 neuvědomil, pouze obviněného vyzval přípisem, aby sdělil novou adresu pro účely doručování. Dne 11. 5. 2001 soudu osobně doručila matka družky obviněného jeho žádost o ustanovení obhájce a současně jej omluvila, že se hlavního líčení dne 14. 5. 2001 nezúčastní pro nemoc. Přesto, že obviněný neměl řádně doručeno předvolání k hlavnímu líčení a soud byl obeznámen s jeho adresou pro doručování, hlavní líčení dne 14. 5. 2001 konal za použití ustanovení §302 a násl. tr. ř. a vynesl odsuzující rozsudek. Postup soudu se tak jeví jako účelový s ohledem na těžkosti s předvoláním obviněného k hlavnímu líčení, přičemž vzhledem k výše uvedeným argumentům nebyly vytvořeny zákonné předpoklady pro konání řízení proti uprchlému.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku byl zákon porušen v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek včetně rozhodnutí obsahově navazujících zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby věc přikázal okresnímu soudu v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozsudku, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozsudku předcházejí, a shledal, že zákon byl porušen.
Řízení proti uprchlému podle §302 tr. ř. (ve znění platném do 31. 12. 2001) bylo možno konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Uvedené ustanovení předpokládá, že důvody pro konání řízení proti uprchlému mohou nastat v kterémkoli ze stadií trestního řízení. Jde o zvláštní způsob řízení proti osobě, kterou není vůbec možno postavit před soud, protože se buďto skrývá, nebo se trestnímu řízení vyhýbá pobytem v cizině. Pokud jde o tuto materiální podmínku, je zapotřebí, aby pobyt v cizině byl motivován snahou vyhnout se trestnímu stíhání. Za skrývání nutno považovat takové maření průběhu trestního řízení, kdy se pachatel na území republiky ukrývá a brání tak dopadení a zajištění. Způsob podobného počínání je v zásadě srovnatelný s důvody tzv. útěkové vazby podle §67 písm. a) tr. ř. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že v posuzované věci nenastala ani jedna z požadovaných eventualit tak, aby bylo možno konat řízení proti uprchlému. Obviněný Sedlák se nezdržoval v cizině, ostatně okresní soud ani v tomto směru žádné takovéto poznatky neměl a jimi neargumentoval. Je možno konstatovat, že z celkového přístupu obviněného k trestnímu řízení je zcela zřejmá jeho snaha o obstrukce a oddálení rozhodnutí v jeho trestní věci. Pouhá skutečnost, že se soudu nepodařilo obviněného uvědomit o konání hlavního líčení na adresu, kterou k tomuto účelu uvedl (§62 odst. 1 tr. ř.) však neodůvodňuje úvahu o tom, že by se obviněný skrýval. V procesním postupu okresního soudu lze pozorovat zjevnou nedůslednost, pakliže na jedné straně vydal příkaz k zatčení, na druhé straně současně vyzval státního zástupce k podání návrhu na řízení proti uprchlému. Nicméně i poté, co akceptoval návrh státního zástupce na konání řízení proti uprchlému podle §302 odst. 1 a násl. tr. ř., bylo jeho povinností zkoumat, zda důvody pro tento zvláštní způsob řízení i nadále trvají. Okresní soud však měl již od 26. 4. 2001 k dispozici poznatek, že obviněného je možno předvolat z nové adresy, kterou soudu písemně sdělil. Obviněný také uvedl, že momentálně vykonává práci, při níž cestuje po celé republice, a aby nadále nemuselo docházet k tomu, že obsílky nepřebírá, nechť je mu doručováno na adresu bydliště jeho družky. Tato okolnost však nic neměnila na stanovisku okresního soudu konat řízení proti uprchlému, byť již bylo jednoznačně zřejmé, že procesní podmínky pro tento způsob řízení dány nejsou. Pokud pak okresní soud dne 14. 5. 2001 konal hlavní líčení a ve věci rozhodl, porušil tak zákon v ustanovení §302 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 v neprospěch obviněného M. S.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že okresní soud nadto při přípravě hlavního líčení nepostupoval podle ustanovení §306 odst. 2 tr. ř., které mu ukládá, aby předvolání k hlavnímu líčení v řízení proti uprchlému bylo vhodným způsobem uveřejněno. V praxi se uveřejnění činí tak, že je předvolání vyvěšeno po stanovenou dobu v soudní budově na úřední desce. Ve spise se nenachází ani předvolání k hlavnímu líčení ani obžaloba, na kterých by bylo vyznačeno datum jejich vyvěšení na úřední desku a datum jejich sejmutí, přičemž povinnost takovéhoto postupu vyplývá z §130 odst. 2 Kancelářského řádu pro okresní a krajské soudy (Instrukce ministra spravedlnosti České republiky č. 1100/1998-OOD). Opomenutí této povinnosti je podstatnou vadou řízení.
Vzhledem k okolnostem výše uvedeným poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 2 T 271/2000, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §302 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 v neprospěch obviněného Michala Sedláka. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil, stejně jako i všechna na něj obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jeseníku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Jeseníku se pokusí provést hlavní líčení v přítomnosti obviněného, případně zvolí jiné adekvátní procesní postupy, jejichž smyslem je zajištění osobní účasti obviněného u hlavního líčení. Vyloučeny nejsou ani úvahy pro aplikaci ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. či 302 tr. ř., avšak pouze za situace, že okresní soud bude mít pro tento procení postup současně dány formální i materiální zákonné předpoklady.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2002
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á