ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.43.2002.1
sp. zn. 4 Tz 43/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. července 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. M., v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 75/2001, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2001, č. j. 8 To 416/2001, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2001, č. j. 8 To 416/200173, pokud jím bylo za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto tak, že 2/ za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (bod 2 výroku napadeného rozsudku) a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (bod 3 výroku napadeného rozsudku), ohledně nichž zůstal napadený rozsudek beze změn, se obžalovanému J. M. ukládá podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou, byl v ustanovení §259 odst. 3, věty druhé, tr. ř. (ve znění platném do 31. 12. 2001) porušen zákon v neprospěch obviněného J. M.
Tento rozsudek se v uvedené části zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 6. 2001, č. j. 2 T 75/2001-63, byl J. M. uznán vinným dvojnásobným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., spáchaný tím, že 1/ v blíže neurčené době během července až srpna 1999 v obci P., okr. P., svévolně, bez jakékoli zjevné příčiny shodil z jízdního kola M. P., jedoucí spořádaně po místní komunikaci, a ta si pádem na vozovku způsobila oděrky a drobná poranění, 2/ v blíže neurčené době během druhé poloviny června 2000 v obci P., okr. P., na veřejném prostranství nedaleko bydliště poškozené M. B., bezdůvodně pokřikoval na adresu jmenované vulgární nadávky a posléze po ní hodil dřevěnou latí a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., spáchaný tak, že 3/ dne 20. 8. 2000 kolem 17.50 hodin v obci P., okr. P., poté, co viděl, že do dvora rodinného domu č. 70 přijel Ing. L. B. s osobním automobilem Škoda Octavia, SPZ CVJ 09-85, hodil přes plot tím směrem kámen, který zasáhl a prorazil přední sklo předmětného automobilu, přičemž takto způsobil majiteli vozidla firmě M. M. P. t., s. r. o. Ch. škodu Kč 6.500,-. Za to byl odsouzen, za současného zrušení výroku o trestu (a všech rozhodnutí na něj navazujících, pokud zrušením pozbyla podkladu) z rozsudku Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 2 T 284/99 z 30. 3. 2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 8 To 457/2000 z 19. 2. 2001, podle §202 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců nepodmíněně a k výkonu tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Z podnětu odvolání obžalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. listopadu 2001, č. j. 8 To 416/2001-73, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o souhrnném trestu, včetně způsobu jeho výkonu, jakož i včetně výroku o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 2 T 284/99 a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl nově tak, že 1/ za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., popsaný pod bodem 1 výroku napadeného rozsudku, se podle §37 tr. zák. upouští od uložení souhrnného trestu vzhledem k pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 2 T 284/99, 2/ za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (bod 2 výroku napadeného rozsudku) a za trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (bod 3 výroku napadeného rozsudku), ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, se obžalovanému J. M. ukládá podle §202 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazuje do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
Proti tomuto pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. M. V jejím odůvodnění namítl, že krajský soud porušil zásadu zákazu reformace in peius, uvedenou v ustanovení §259 odst. 3, věta druhá, tr. ř., ve znění platném do 31. 12. 2001, tj. že v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce (resp. poškozeného, pokud by šlo o odvolání proti výroku o náhradě škody), jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného. V projednávaném případě tomu tak nebylo, protože odvolání podal jen obžalovaný. Za situace, kdy soud prvního stupně uložil obviněnému J. M. za trestné činy spáchané třemi skutky souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, za současného zrušení výroku o trestu 10 měsíců odnětí svobody nepodmíněně z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 2 T 284/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2001, sp. zn. 8 To 457/2000, je nově uložený trest odvolacím soudem přísnější, protože zrušením zrušovacího výroku zůstal v platnosti posledně zmíněný trest deseti měsíců odnětí svobody nepodmíněně, uložený ve věci 2 T 284/99, k nímž nyní přibylo dalších deset měsíců odnětí svobody nepodmíněně, uložených rozsudkem napadeným stížností pro porušení zákona (tedy namísto dřívějších 15 měsíců odnětí svobody má obviněný nyní odpykat 20 měsíců odnětí svobody nepodmíněně). Takto uložený trest nelze podle názoru ministra spravedlnosti považovat za spravedlivý a zákonný z hledisek účelu trestu a výměry trestu uvedených v §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu v bodě 2/ rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 8 To 416/2001, byl v neprospěch obviněného J. M. porušen zákon v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. a následně v ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák., aby na základě toho podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek ve výroku o trestu pod bodem 2/ zrušil a podle §270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Posledně uvedený návrh státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání modifikovala tak, že navrhla, aby ve věci rozhodl podle §271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud sám.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného J. M.
Z procesního spisu Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 2 T 284/99, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. M. byl sice rozsudkem ze dne 30. 3. 2000 (č. l. 62) uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen podle §202 odst. 1 s použitím §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců s výkonem ve věznici s dozorem, že však tento rozsudek byl z podnětu odvolání obžalovaného částečně zrušen (ve výroku o vině trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. a v celém výroku o trestu) usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2000, č. j. 8 To 241/2000-71, a soudu prvního stupně bylo přikázáno, aby v rozsahu zrušení věc znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Prostějově pak teprve rozsudkem ze dne 10. 10. 2000 (č. l. 80) uznal jmenovaného znovu vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. a za oba trestné činy (tedy i za ten, který zůstal uvedeným usnesením odvolacího soudu nedotčen) mu podle §202 odst. 1 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest 10 (deseti) měsíců odnětí svobody nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Tento rozsudek nabyl právní moci výrokem usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2001, č. j. 8 T 457/2000-92), o zamítnutí odvolání obžalovaného. Z toho je zřejmé, že zmiňovaný úhrnný trest deset měsíců odnětí svobody nepodmíněně, nebyl J. M. uložen rozsudkem ze dne 30. 3. 2000, jak je nesprávně uvedeno ve výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 6. 2001, č. j. 2 T 75/2001-63 (a následkem toho nesprávně citováno, jak v napadeném rozsudku, tak ve stížnosti pro porušení zákona), nýbrž až rozsudkem ze dne 10. 10. 2000.
Ze spisu Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 2 T 75/2001, pak vyplývá, že rozsudkem ze dne 19. 6. 2001 (č. l. 63) byl J. M. uznán vinným tak, jak je to uvedeno v úvodu odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu, že proti tomuto rozsudku si podal odvolání jen obviněný M. sám (č. l. 61 p. v. a 67 - 68) a že z podnětu tohoto odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem, který byl napaden stížností pro porušení zákona, jíž je právem namítáno, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v neprospěch obžalovaného v rozporu se zásadou uvedenou v §259 odst. 3, věta druhá, tr. ř., ve znění platném do 31. 12. 2001. Podle cit. ustanovení totiž v neprospěch obžalovaného mohl odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak mohl učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody.
Zjištění a závěry stížnosti pro porušení zákona mají tedy v tomto směru oporu v obsahu obou uvedených procesních spisů a v citovaných rozhodnutích Okresního soudu v Prostějově a Krajského soudu v Brně. Pokud Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zrušil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 6. 2001, č. j. 2 T 75/2001-63, ve výroku o souhrnném trestu, což mělo ten zákonný důsledek, že obživl dřívější výrok o úhrnném trestu deseti měsíců odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 10. 2000, č. j. 2 T 284/99, a k tomu uložil další úhrnný trest deseti měsíců odnětí svobody (byť sám upustil od uložení souhrnného trestu vzhledem k rozsudku Okresního soudu v Prostějově z 30. 3. 2000, sp. zn. 2 T 284/99), změnil tak skutečně z podnětu odvolání obžalovaného (nikoli tedy státního zástupce) rozsudek soudu prvního stupně v jeho neprospěch, protože za současného stavu, vyplývajícího z existujících soudních rozhodnutí, má obviněný vykonat celkem 20 měsíců odnětí svobody, ačkoli podle rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 6. 2001, č. j. 2 T 75/2001-63, proti němuž se odvolal, by vykonal jen 15 měsíců odnětí svobody. Trest uložený odvolacím soudem v rozporu se zásadou uvedenou v ustanovení §259 odst. 3, věta druhá, tr. ř., ve znění platném do 31. 12. 2001, je stejného charakteru jako trest uložený ve výměře nad horní hranicí trestní sazby, který podle platné judikatury je vždy trestem, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Z tohoto hlediska byla tudíž splněna i podmínka k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2001, č. j. 8 To 416/2001, pokud za současného zrušení výroku o souhrnném trestu (včetně výroku o zrušení výroku o zrušení trestu v rozsudku Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 284/99), uložil obviněnému J. M. za trestné činy, ohledně nichž zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, úhrnný trest deseti měsíců odnětí svobody, ačkoli tento rozsudek byl napaden jen odvoláním obžalovaného, byl porušen zákon v ustanovení §259 odst. 3, věta druhá, tr. ř., ve znění platném do 31. 12. 2001, v neprospěch obviněného J. M. V důsledku tohoto výroku o porušení zákona v neprospěch obviněného bylo nutno rozsudek odvolacího soudu v uvedené části, jakož i další rozhodnutí, na tuto zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit.
Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§270 odst. 1 tr. ř.). Pokud by v dané věci Nejvyšší soud sám rozhodoval o novém uložení trestu, nahrazoval by tím činnost odvolacího soudu. Proto přikázal, aby tak učinil Krajský soud v Brně.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 10. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k