ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.79.2002.1
sp. zn. 4 Tz 79/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněných V. K., E. K., bytem M. J. 18, S., okr. J. H. proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 4 T 138/2001, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Napadeným trestním příkazem byl v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněných V. K. a E. K.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Českých Budějovicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2001, čj. 4 T 138/2001-75, byl obviněný V. K. v bodě 1) tohoto trestního příkazu uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 27. 11. 2000 kolem 9.00 hod. v megamarketu P. v J. H. odcizil různé zboží, čímž způsobil společnosti A. C. R., a. s., pobočka P. J. H., J. 838, škodu v celkové výši 577,30 Kč a tohoto činu se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 31. 5. 2000, čj. 13 T 187/2000-65, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2000, uznán vinným z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku, dále obvinění V. K. a E. K. v bodě 2) byli uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterého se dopustili tím, že dne 30. 3. 2001 v době od 11.30 hod. do 15.35 hod. v Č. B. postupně odcizili v supermarketu I. ve S. ul. čp. 1272 a v supermarketu T. různé zboží, čímž způsobili společnosti S. Č. o. s. s. r. o., filiálka I. Č. B. škodu v celkové výši 281,10 Kč a společnosti Jednota spotřební družstvo, L. 1625/156, Č. B., škodu v celkové výši 2.217,50 Kč a takto jednali přesto, že byli trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 31. 5. 2000, čj. 13 T 187/2000-65, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2000, uznáni vinnými z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce dvou měsíců, jehož výkon byl oběma podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Za to byl obviněný V. K. podle §247 odst. 1 tr. zák s přihlédnutím k §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců a obviněná E. K. odsouzena podle §247 odst. 1 tr. zák k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž oběma obviněným byl výkon těchto trestů podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dnem 20. 12. 2001, když žádným z obviněných proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor.
Proti tomuto pravomocnému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných V. K. a E. K. Okresnímu soudu vytýká, že vzhledem k důkazní situaci nebylo možno považovat skutkový stav v této trestní věci za natolik spolehlivě prokázaný jak má na mysli ustanovení §314e odst. 1 tr. ř.
Toto tvrzení dokládá ministr spravedlnosti tím, že provedeným dokazováním nebyla pokud jde o trestnou činnost v bodě 1) trestního příkazu u obviněného V. K. znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie prověřena obhajoba obviněného, že kritického dne jednal pod vlivem léků a vůbec si neuvědomoval své jednání. Důkazní situace v bodě 2) trestního příkazu je podle názoru ministra spravedlnosti ještě složitější, neboť obvinění V. K. a E. K. byli ponecháni pracovníky ostrahy ve své činnosti a prováděli další nákupy a krádeže, což komplikuje vyčíslení výše škody, přičemž hlavním nedostatkem dokazování je ta skutečnost, že nebylo žádným způsobem dokladováno, jaká část zajištěného zboží byla obviněnými řádně zakoupena a zaplacena. Ministr spravedlnosti dále uvádí, že bezpečně nebyla vyvrácena ani obhajoba obviněných, že část zboží byla jimi již přivezena z místa jejich bydliště pro dceru. V tomto případě měla být vyslechnuta jako svědkyně také dcera obviněných V. K., jak již navrhoval obhájce obviněných při seznámení s výsledky vyšetřování. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2001, čj. 4 T 138/2001-75, jakož i v řízení jemu předcházejícím, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř. a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §314e odst. 1 tr. ř., ve znění platném do 31. 12. 2001, samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Citovanými ustanoveními trestního řádu se Okresní soud v Českých Budějovicích neřídil, neboť vzhledem k uplatněné obhajobě obviněných nelze považovat skutkový stav za spolehlivě prokázaný opatřenými důkazy. V souvislosti s obhajobou obviněného V. K. ke skutku uvedenému v bodě I. napadeného trestního příkazu, že vlivem léků si vůbec neuvědomoval své jednání, je nutno konstatovat, že skutkový stav nebyl v tomto směru spolehlivě prokázán, pokud v přípravném řízení tato obhajoba nebyla vyvrácena. Zde je možno odkázat na R 33/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž již bylo vysvětleno, že nasvědčují-li konkrétní okolnosti tomu, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to zpravidla přibráním znalce. I když ne každá taková obhajoba vede nutně ke zkoumání duševního stavu znalcem, její existence vylučuje věc vyřídit bez dalšího trestním příkazem.
Okresní soud v Českých Budějovicích nerozhodoval na základě důkazů před ním provedených v hlavním líčení, jak bylo navrženo v obžalobě ze dne 29. 10. 2001, nýbrž pouze na základě spisového materiálu, který mu byl spolu s podanou obžalobou předložen. Jak již bylo zmíněno, rozhodující podmínkou pro vydání trestního příkazu je spolehlivé prokázání skutkového stavu opatřenými důkazy. Samosoudce tedy musí hodnotit předložené důkazy spolu s podanou obžalobou v tom směru, zda jimi je prokázán skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro vydání trestního příkazu. Pokud jde o bod II. trestního příkazu samosoudce přehlédl nebo nevzal v úvahu námitky obviněných ohledně seznamu odcizených věcí a tudíž i vyčíslení výše škody, které důkazy provedenými v přípravném řízení nelze považovat za plně vyvrácené. Za této situace tedy nebylo možné ve věci rozhodnout o vině a trestu bez jejího projednání v hlavním líčení.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněných V. K. a E. K. v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř., v podstatě v souladu s návrhem ministra spravedlnosti, neakceptoval jen namítané porušení zákona též v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., ve znění platném do 31. 12. 2001, podle něhož orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu povaha a závažnost nedostatků ve skutkovém zjištění v projednávané věci nebránily postavení obviněných před soud, bránily však rozhodnutí formou trestního příkazu.
Po vyslovení porušení zákona v neprospěch obviněných pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil nejen napadený trestní příkaz v celém rozsahu, nýbrž i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Načež Okresnímu soudu v Českých Budějovicích podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za dané důkazní situace to znamená projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 1 Zt 564/200, v hlavním líčení a znovu rozhodnout o vině a trestu obviněných V. K. a E. K. Okresnímu soudu se v té souvislosti připomíná, že podle §273 věty první tr. ř., jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch a je povinen respektovat i ustanovení §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.). V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k