ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.81.2002.1
sp. zn. 4 Tz 81/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. V. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 8 To 63/02, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 20/98, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 8 To 63/02 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného Ing. V. Č.
Toto usnesení se zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Ing. V. Č. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 48 T 20/98, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 7 To 127/2000, pravomocně uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen trest a povinnost k náhradě škody.
Dne 22. 2. 2002 uplatnila ustanovená obhájkyně obviněného JUDr. I. H. u Městského soudu v Praze nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů, který jí vznikl v důsledku obhajoby obviněného v předmětné trestní věci.Usnesením vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 48 T 20/98, bylo podle §151 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené obhájkyni obviněného Ing. V. Č., JUDr. I. H., v celkové výši 45 450,- Kč. Na základě stížnosti obviněného Ing. V. Č., vyjadřující v obecné rovině jeho nesouhlas s tím, že rozhodnutí podle §151 odst. 3 tr. ř. bylo vůbec vydáno a odmítavý postoj obviněného k následné náhradě těchto nákladů trestního řízení státu, ve věci jednal Vrchní soud v Praze, který v neveřejném zasedání rozhodl usnesením ze dne 30. 4. 2002 pod sp. zn. 8 To 63/02 tak, že stížnost obviněného zamítl podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. V postupu vrchního soudu vytýká porušení zákona v ustanoveních §148 odst. 1 písm. b), §143 odst. 1 a §60 odst. 3 tr. ř., když tento nerespektoval, že třetí den lhůty k podání stížnosti obviněným připadl na pondělí 1. 4. 2002, což byl den pracovního klidu. Posledním dnem lhůty k podání stížnosti v tomto případě tak byl následující den 2. 4. 2002, kdy byla stížnost obviněným podána. Není tudíž pravdou, že by stížnost obviněného byla podána opožděna, jak k tomu nesprávně dospěl Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a to včetně všech případných navazujících rozhodnutí, která pozbyla touto změnou podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět.Podle §143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137 tr. řádu), jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo podáno nejpozději.
Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Z odůvodnění usnesení stížnostního soudu vyplynulo, že Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že stížnost byla podána opožděně, neboť obviněný převzal usnesení soudu prvního stupně dne 29. 3. 2002, přičemž opravný prostředek byl ve výkonu trestu odnětí svobody předán k odeslání až dne 2. 4. 2002. V daném případě ale třídenní lhůta k podání stížnosti uplynula dnem 1. 4. 2002.
Z předloženého spisu je skutečně patrno, že usnesení Městského soudu v Praze vydané podle §151 odst. 3 tr. ř. bylo obviněnému doručeno ve V. ve V. v pátek dne 29. 3. 2002 a stížnost proti tomuto usnesení obviněný podal ve smyslu §60 odst. 4 písm. d) tr. ř. u orgánů vězeňské služby dne 2. 4. 2002. Třetí den lhůty k podání stížnosti do tohoto usnesení sice připadl na pondělí 1. 4. 2002, ale stížnostní soud zřejmě přehlédl, že se jednalo o Velikonoční pondělí, tedy den, který patří mezi ostatní svátky podle §2 zák. č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu a jako takový je tento den zahrnut mezi dny pracovního klidu podle §3 citovaného zákona. S ohledem na ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. tak za poslední den lhůty k podání stížnosti v tomto konkrétním případě měl být považován až následující den, tedy 2. 4. 2002, kdy byla stížnost také podána. Je tedy zřejmé, že pokud stížnostní soud zamítl stížnost obviněného Ing. V. Č. jako opožděně podanou, porušil v jeho neprospěch zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. toto porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil, a to včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To v konkrétním případě znamená, že bude muset důvodnost stížnosti obviněného Ing. V. Č., podanou proti usnesení vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 48 T 20/98, přezkoumat ve smyslu §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a o této rozhodnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec