ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.84.2002.1
sp. zn. 4 Tz 84/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2002 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. B., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 33 T 78/98, a rozhodl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 33 T 78/98, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že od ledna 1996 do 23. 6. 1998 v místě svého trvalého bydliště v P. ani nikde jinde nepřispíval žádnou částkou na výživu své nezletilé dcery A. L., přestože mu tato povinnost vyplývá jednak ze zákona a jednak mu tato povinnost byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 1991, sp. zn. 14 Nc 142/91, ve výši 500,- Kč měsíčně k rukám matky nezletilé S. L., takže dlužná částka na výživném za toto období činila částku 15 000,- Kč.
Za to byl odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena v trvání dvou let. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, t. j. 29. 2. 2000.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. B., neboť podle jeho názoru jím byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Podle ministra spravedlnosti si Obvodní soud pro Prahu 4 při svém rozhodování v této věci neověřil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 2. 1997, sp. zn. 2 T 8/97, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v období od 1. 5. 1995 do 29. 10. 1996 neplnil výživné své nezletilé dceři A. B., a za uvedené období vznikl dluh na výživném ve výši 9 000,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněnému M. B. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, a podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých možností uhradil dluh na výživném. Obviněný tak byl za takové jednání, jehož se dopustil v období od ledna 1996 do 29. 10. 1996, odsouzen opakovaně, což je v rozporu s ustanovením §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť o tomto skutku bylo podle názoru ministra spravedlnosti již dříve pravomocně rozhodnuto výše citovaným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 2. 1997, sp. zn. 2 T 8/97.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 2. 2000 sp. zn. 33 T 78/98 byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. B. v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř. a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a postupoval podle §270 odst. 1 nebo §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že napadeným rozsudkem zákon porušen nebyl.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
Podle §314e odst. 5 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Vzhledem k odlišně uváděným údajům ohledně osoby nezletilého dítěte v jednotlivých rozhodnutích bylo z výpovědi S. L. a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 14 Nc 142/91 ověřeno, že ze vztahu S. L. a M. B. se narodila dcera A. B., a tato byla podle výpovědi S. L. ze dne 13. 7. 1998, založené na č. l. 5 spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 78/98, její jedinou dcerou.
Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 8/97 bylo zjištěno, že dne 3. 2. 1997 napadla u tohoto soudu obžaloba na obviněného M. B. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se měl obviněný dopustit tím, že v období od 1. 5. 1995 do 29. 10. 1996 v P. ani jinde ničím nepřispíval na výživu své nezletilé dcery A. B., ačkoliv mu tato povinnost vyplývá ze zákona a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 1991, sp. zn. 14 Nc 142/91, mu bylo uloženo přispívat na její výživu částkou 500,- Kč měsíčně do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky S. L., v důsledku čehož vznikl na výživném dluh ve výši 9 000,- Kč. Samosoudce tohoto obvodního soudu vydal ve věci dne 24. 2. 1997 trestní příkaz, v němž byl obviněný M. B. uznán vinným jednáním ve shodě s podanou obžalobou, které bylo i stejně právně kvalifikováno a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu čtyř let. Tento trestní příkaz se podařilo obviněnému doručit až dne 15. 10. 2000, což vyplývá z protokolu sepsaného téhož dne u Obvodního soudu pro Prahu 4, a který se ve spise sp. zn. 2 T 8/97 nachází na č. l. 77-79. Trestní příkaz pak nabyl právní moci dne 24. 10. 2000. Z uvedeného je zřejmé, že teprve k datu 15. 10. 2000 měl předmětný trestní příkaz účinky spojené s vyhlášením rozsudku, v souladu s ustanovením §314e odst. 5 tr. ř. V té době ale byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 2. 2000 sp. zn. 33 T 78/98 již pravomocný.
Na základě shora uvedeného lze učinit závěr, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 8/97 byl sice vydán dříve než byl vyhlášen rozsudek téhož soudu sp. zn. 33 T 78/98, ale trestní příkaz nebyl obviněnému do vyhlášení a nabytí právní moci rozsudku doručen a tudíž tento trestní příkaz v rozhodné době nemohl nabýt a ani nenabyl právní moci. Trestní příkaz tak vůči rozsudku nevytvořil ohledně části skutku obviněného spočívajícího v neplacení výživného na nezletilé dítě v období od ledna 1996 do 29. 10. 1996 překážku věci rozsouzené (rei iudicatae), ale stalo se to přesně naopak. Teprve v okamžiku, kdy byl shora uvedený trestní příkaz sp. zn. 2 T 8/97 obviněnému M. B. dne 15. 10. 2000 doručen, došlo k jeho druhému odsouzení, byť zatím nepravomocnému, za část jednání, za něž byl v té době již pravomocně odsouzen rozsudkem sp. zn. 33 T 78/98. K porušení zásady ne bis in idem, vyjádřené v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., tak došlo v okamžiku, kdy předmětný trestní příkaz nabyl právní moci, t. j. dne 24. 10. 2000. Pro účinnou nápravu tohoto protiprávního stavu tudíž bude nutné podat stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 2. 1997 sp. zn. 2 T 8/97.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud neshledal, že by napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 2. 2000 sp. zn. 33 T 78/98 byl z důvodů uvedených v podaném mimořádném opravném prostředku porušen zákon,a proto stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c