ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.113.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 113/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2002 o dovolání podaném obviněným I. P., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2001, sp. zn. 6 T 175/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2002, sp. zn. 8 To 530/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný I. P. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2001, sp. zn. 6 T 175/2001, uznán vinným
1. trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 2. října 2000 ve večerních hodinách v B., v bytě na ulici P., nejprve slovně a poté i fyzicky napadl svoji manželku D. P. tak, že ji bil pěstmi do obličeje a horní části těla, v důsledku čehož poškozená D. P. utrpěla drobnou tržnou ranku v levém obočí s podlitinou v okolí a s otokem víčka, mnohočetné škrábance na ušních boltcích a tvářích, v oblasti krku, obou ramen a břicha a lehké podvrtnutí krční páteře v oblasti mezi C4 a C5. Uvedené zranění poškozenou D. P. omezilo v obvyklém způsobu života po dobu 10 až 12 dnů,
2. trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 2. února 2001 v době mezi 21.00 a 22.00 hodin v B., telefonoval svojí manželce D. P. na její mobilní telefon a vyhrožoval jí zabitím a uříznutím hlavy a dále ji zanechal zprávu v hlasové schránce jejího mobilního telefonu, že jde za ní a očekává dobrou odpověď, což u poškozené vyvolalo obavy, že by své výhrůžky mohl uskutečnit. Ve stejné době dále obžalovaný v B. opakovaně telefonoval svému tchánovi M. K. na jeho pevnou linku domů a vyhrožoval mu, že ho zabije, což u poškozeného vyvolalo obavu, že by své výhrůžky mohl uskutečnit.
Za tyto trestné činy byl podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2001, sp. zn. 6 T 175/2001, podal obviněný I. P. odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. ledna 2002, sp. zn. 8 To 530/2001, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2001, sp. zn. 6 T 175/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2002, sp. zn. 8 To 530/2001, podal obviněný I. P. dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Z. B. podáním ze dne 20. března 2002, které došlo Městskému soudu v Brně dne 20. března 2002. Dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozhodnutí o vině i o trestu z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, kterého se dopustil soud I. i II. stupně. Nesprávnost výroku o vině uvedeného pod bodem 1. výroku rozsudku soudu I. stupně spočívá v tom, že nebyly náležitým způsobem objasněny rozpory ve výpovědích svědků. Soudy obou stupňů přijaly verzi poškozené popisující událost, k níž došlo dne 2. října 2000 ve večerních hodinách v bytě obviněného a poškozené. V úvahu nebraly výpovědi matky poškozeného (správně zřejmě obviněného) a jejího manžela a obviněného, ze kterých vyplývá, že večer, v době vzniku konfliktní situace, byla v bytě přítomna rovněž matka obviněného. Soudy nevzaly v úvahu verzi, že došlo k hádce a poté i fyzickému napadení mezi paní P., matkou obviněného, a poškozenou D. P., třebaže ve znaleckém posudku znalce MUDr. Z. K. je uvedeno, že mnohočetné škrábance bývají způsobeny spíše ženami, a že intenzita zranění pak neodpovídá intenzitě násilí. Nebylo tedy spolehlivým způsobem objasněno, jakým způsobem došlo ke zranění poškozené. Soudy také nebraly zřetel na zpochybnění omezení poškozené v obvyklém způsobu života po dobu 10 až 12 dnů, neboť vycházely pouze ze znaleckého posudku a nikoli z faktického stavu. Soudy také při rozhodování nebraly v úvahu poznatky získané výslechem I. P. a Ing. F. P. a poškozené, v nichž jsou značné rozdíly, především pak v otázce, zda matka obviněného byla přítomna v bytě v době údajného spáchání trestného činu ublížení na zdraví, což je podpořeno i tím, že z výměny názorů s poškozenou si odnesla drobná poranění, se kterými šla následující den k lékaři a poté podala na služebně Policie ČR trestní oznámení na snachu pro ublížení na zdraví, které však bylo ve velmi krátké době odloženo. Toto svědectví však bylo soudy jako neprůkazné odmítnuto. Pokud jde o telefonické rozhovory měly soudy k dispozici jen nepřímý důkaz, kterým je výpis odchozích telefonních hovorů, a tvrzení poškozené a jejího otce o obsahu telefonních hovorů. Vzkazy na mobilních telefonech vyslechl svědek pprap. M. D., který sepsal úřední záznam a protokol o trestním oznámení a hodnotil obsah telefonátů jako „psychické vydírání, které obvykle manželé nahlašují na policii před rozvodem a poté ho využívají v rozvodovém řízení“. Svědek výslovně uvádí, že to „nebylo přímo vyhrožování zabitím nebo něco podobného“. Soudy obou stupňů však k obsahu této výpovědi vůbec nepřihlédly, třebaže se jedná o svědka nepochybně věrohodného. Ani jeden z telefonátů, které jsou obžalobou kvalifikovány jako dokonaný trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., nebyl uskutečněn z telefonního přístroje patřícího obviněnému. Navíc z výpisu z telefonního účtu vyplývá, že všechny hovory z účastnické stanice, která patří Ing. F. P., na pevnou linku patřící panu K., kterému bylo telefonováno vícekrát, byly velmi krátké v průměru asi 5 sekund, kdy za takovou dobu se nedá ani výhrůžka vyslovit. Oba soudy ani nezkoumaly, kdo z předmětného telefonu volal a co bylo předmětem hovorů. Odsouzení bylo bez jediného přímého důkazu a vychází pouze z tvrzení poškozené, která chtěla prostřednictvím trestního řízení dosáhnout rychlého rozvodu a zároveň získat obě děti do své péče. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265k tr. řádu napadená rozhodnutí zrušil a na základě §265m tr. řádu sám rozhodl v intencích jeho dovolání o zproštění obžaloby.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265 odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutí vytýkáno a celé dovolání, jak vyplývá z jeho obsáhlé citace shora, se týká jen údajných nesprávných skutkových zjištění.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný neměl být odsouzen, ale naopak měl být zproštěn, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265h.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného I. P. a podané proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2001, sp. zn. 6 T 175/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2002, sp. zn. 8 To 530/2001, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2002
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.