ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.138.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 138/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2002 o dovoláních, která podali obvinění 1. I. K., a 2. I. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 2 To 73/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 23/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obviněný I. K. byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 2 To 73/01, uznán vinným pokusem trestných činů vydírání podle §8 odst. 1 k §235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák., které spáchal jednáním, popsaným pod body 1. a 2. výroku tohoto rozhodnutí a odsouzen podle §235 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle §53 odst. 1, odst. 3 tr. zák. peněžitý trest ve výši 250.000,- Kč se současným stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců pro případ, že by výkon tohoto peněžitého trestu mohl být zmařen.
Obviněná I. T. byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. 57 T 23/2000, ve spojení s citovaným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze uznána vinnou pokusem trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 k §235 odst. 1 tr. zák., který spáchala jednáním, popsaným pod bodem 1 výroku uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze a odsouzena podle §235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen podle §59 odst. 1 tr. zák. na dobu v trvání 4 let.
Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze podali oba obvinění dovolání, a to I. K. dne 22. 2. 2002 prostřednictvím obhájce JUDr. J. B. a dne 28. 3. 2002 prostřednictvím obhájce JUDr. R. M. a I. T. dne 2. 4. 2002 prostřednictvím obhájkyně JUDr. I. H.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné.
Dovolání bylo do trestního řádu zavedeno jako mimořádný opravný prostředek novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., a to s účinností od 1. 1. 2002. Pro časovou působnost trestního řádu obecně platí, že procesní úkony se v průběhu trestního řízení provádějí podle znění zákona účinného v tom okamžiku, kdy má být určitý procesní úkon učiněn. Výjimku z uvedeného pravidla mohou v případě novelizace stanovit zejména příslušná přechodná zákonná ustanovení. Citovaná novelizace trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. ovšem neobsahuje žádná přechodná ustanovení, která by se týkala dovolání, ač v jiných směrech zde přechodná ustanovení existují, proto je nutné aplikovat zmíněnou obecnou zásadu o provádění úkonů trestního řízení. Z ní vyplývají následující skutečnosti:
Podle §265a odst. 1 tr. ř. je dovoláním možné napadnout pouze pravomocná rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jestliže to zákon připouští. Zmíněné ustanovení je ve smyslu výše uvedené zásady účinné do budoucna, to znamená, že druhostupňová rozhodnutí soudu ve věci samé, proti nimž zákon podání dovolání připouští, jsou pouze ta, která jsou nebo budou vydána a nabývají právní moci po účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., tj. po dni 1. 1. 2002. Ze závěrečných a přechodných ustanovení podle čl. II zákona č. 265/2001 Sb. totiž vyplývá, že zde není obsažena žádná výjimka, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek uplatnit i v případech, kdy rozhodnutí, jež jsou uvedena v nynějším ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., nabyla právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu (tj. přede dnem 1. 1. 2002), a to ani za podmínky, že by od doručení takového rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§265e tr. ř.). Shora citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, proti němuž dovolání obviněných I. K. a I. T. směřuje, přitom bylo učiněno a nabylo právní moci dne 15. 11. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.
Nemožnost dosažení revize dřívějších meritorních rozhodnutí soudů druhého stupně prostřednictvím dovolání má význam mimo jiné i z důvodu garance právní jistoty obviněných. Je třeba totiž vycházet ze skutečnosti, že pravomocná rozhodnutí učiněná přede dnem 1. 1. 2002 byla vzhledem k předchozí úpravě zásadně nezměnitelná a napadnutelná jen omezeným okruhem mimořádných opravných prostředků. To zaručovalo obviněnému, že nebude-li výjimečně takový opravný prostředek důvodně podán, nemůže již dojít k dodatečné změně pravomocného rozhodnutí v jeho neprospěch. Institutem dovolání se však možnosti uvedené nepříznivé změny rozhodnutí dále rozšířily, protože dovolání může podat v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], což by znamenalo zhoršení postavení obviněného novou právní úpravou. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek přitom na rozdíl od stížnosti pro porušení zákona důsledně respektuje rovnost stran, proto nelze novou právní úpravu vykládat tak, že proti rozhodnutím, která nabyla právní moci přede dnem 1. 1. 2002, má právo podat dovolání jen obviněný. Vzhledem k naznačeným nepříznivým dopadům opačného výkladu přípustnosti dovolání tedy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci do 31. 12. 2001, není přípustné (viz k tomu rozhodnutí pod č. 31/2002 Sb. rozh. tr.).
Protože v projednávané věci bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, proti kterému z výše uvedených důvodů není tento opravný prostředek podle §265a odst. 1 tr. ř. přípustný, Nejvyšší soud dovolání obviněných I. K. a I. T. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y