ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.166.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 166/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2002 o dovolání podaném obviněným Ing. J. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2002, sp. zn. 3 To 145/01, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. J. H. byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2002, sp. zn. 3 To 145/01, po zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2001, sp. zn. 46 T 3/2001, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (ve znění zákona č. 265/2001 Sb.), kterého se dopustil tím, že jako jednatel firmy J. H. C., s. r. o., neoprávněně uplatnil u Finančního úřadu pro Prahu 6 v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc listopad 1995 odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 1.113.200 Kč, a to za údajné studie o průzkumu trhu na základě faktur vystavených společností POM-G., B., spol. s r. o., ze dne 7. listopadu 1995 na částku 3.062.200 Kč a ze dne 20. listopadu 1995 na částku 3.111.000 Kč, přičemž následnou daňovou kontrolou bylo zjištěno, že uvedené faktury společnost POM-G., B., spol. s r.o., nikdy nevystavila, obchodní případy se neuskutečnily a podpisy a razítka na fakturách jsou falešné, v důsledku čehož neoprávněně snížil svoji daňovou povinnost a způsobil škodu Českému státu zastoupenému Finančním úřadem pro Prahu 6 na DPH ve výši 1.113.200 Kč.
Za tento trestný čin byl podle §148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu a podle §60a odst. 2 tr. zák. byla zkušební doba stanovena na 4 (čtyři) roky.
Vrchní soud v Praze v dané věci rozhodoval jako soud odvolací k odvoláním podaným obviněným i státním zástupcem do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2001, sp. zn. 46 T 3/2001, jako soudu I. stupně.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2001, sp. zn. 3 To 145/01, podal obviněný Ing. J. H. dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. M. E. podáním ze dne 3. dubna 2002, které došlo Městskému soudu v Brně dne 4. dubna 2002. Dovolání podal proti výroku o vině a navazujícímu výroku o trestu a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání obviněný uvádí, že trestná činnost mu nebyla soudem prokázána. Namítá, že rozhodování soudu je stavěno na domněnkách, čemuž podle jeho názoru nasvědčuje i ta skutečnost, že soud I. stupně hodnotil jeho jednání jako stadium pokusu, zatímco odvolacím soudem byl uznán vinným dokonaným trestným činem. Má za to, že soud nedostatečně zkoumal otázku oprávněného účtování sporných faktur a důvěryhodnosti společnosti POM-G., B., spol. s r.o., jež nevede účetnictví, přičemž namítá, že právě u této firmy mohlo dojít k daňovému úniku. Rozhodnutí soudu o nadbytečnosti dalšího dokazování nepovažuje za správné. Obviněný uvádí, že soud došel k nesprávnému právnímu posouzení věci, a to na základě neúplného skutkového zjištění. Proto obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2002, sp. zn. 3 To 145/01, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo doručeno dovolání obviněného Ing. J. H. podle ustanovení §265 odst. 2 tr. řádu, se k předloženému dovolání vyjádřil tak, že námitky uváděné dovolatelem nelze ztotožnit s dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm g) tr. řádu, jímž bylo předmětné dovolání odůvodněno, ani s jiným dovolacím důvodem. Podatel námitkami napadá skutková zjištění soudu, domáhá se jiného hodnocení důkazů a provádění důkazů dalších. Právní úprava dovolacích důvodů však neumožňuje uplatnit v rámci dovolání námitky tohoto druhu. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl nejvyšší státní zástupce, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 tr. řádu odmítl, s tím, že na zvážení dovolacímu soudu ponechává, zda tak učiní ve smyslu ustanovení §265i odst.1 písm. b) tr. řádu (tj. proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265 tr. řádu) nebo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, protože je neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písmenech a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265 odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutích vytýkáno a celé dovolání, jak vyplývá z jeho citace shora, se týká jen údajných nesprávných skutkových zjištění.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, přičemž v důsledku takových tvrzených skutkových vad pak dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. J. H. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2002, sp. zn. 3 To 145/01, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2002
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.