ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.308.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 308/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2002 o dovoláních, která podali obvinění 1. L. F., a 2. A. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2002, sp. zn. 13 To 240/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 3/2000, takto:
I. Dovolání obviněného L. F. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
II. Dovolání obviněného A. H. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 2 T 3/2000, uznán vinným pod bodem 1. a 2. a dále pod bodem 3. výroku o vině dvěma trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 4. písm. a) až f) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle §148 odst. 1 a 2 písm. c) tr. zák. Za to byl podle §148 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a podle §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen se současným stanovením zkušební doby v délce dvou roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému L. F. dále uložen peněžitý trest ve výměře 30 000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na pět měsíců.
Obviněný A. H. byl týmž rozsudkem pod bodem 2. výroku o vině uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §235 odst. 1 za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného stanovení zkušební doby v délce jednoho roku a šesti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému A. H. dále uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Okresní pojišťovně v Rychnově nad Kněžnou náhradu škody ve výši 5 042,60 Kč.
Proti shora citovanému rozsudku okresního soudu podali oba obvinění odvolání, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové dne 4. 1. 2002, sp. zn. 13 To 240/2001. Krajský soud k odvolání obviněného L. F. zrušil podle §258 odst. 1 písm. d) a odst. 2 tr. řádu se zřetelem k ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. výrok o vině pod bodem 4. písm. a) až f) a v důsledku toho též celý výrok o uložených trestech a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že za totéž jednání byl obviněný uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin a za dva trestné činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek okresního soudu nezměněn, byl obviněný L. F. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Odvolání obviněného A. H. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2002, sp. zn. 13 To 240/2001, napadli oba obvinění dovoláním, a to obviněný L. F. dne 22. 3. 2002 (doplněno odstraněním vad na výzvu soudu prvního stupně dne 18. 6. 2002), obviněný A. H. dne 15. 3. 2002 (doplněno odstraněním vad na výzvu soudu prvního stupně dne 12. 6. 2002).
Obviněný L. F. uvedl v dovolání odkaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., obviněný A. H. podal dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Podaným dovoláním obviněný L. F. napadá rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 13 To 240/2001 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. 2 T 3/2000, a to ve výrocích o vině i trestu. Skutky uvedené pod bodem 1. a 3. rozsudku okresního soudu podle názoru dovolatele nenaplnily znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání, neboť jednání s poškozeným V. H. proběhla zcela klidnou formou a k žádnému vyhrožování nedošlo. Tuto skutečnost záměrně dramatizoval poškozený V. H., avšak v žádném případě nebylo jeho tvrzení prokázáno a ani o tom nebyl zjištěn jediný důkaz. Také další provedené důkazy, zejména výpovědi svědků podle názoru obviněného prokazují, že předmětná jednání proběhla jiným způsobem, než jak bylo uvedeno v rozsudcích vydaných ve věci soudem prvního a druhého stupně.
Stejně tak pokud jde o skutek uvedený pod bodem 2. rozsudku okresního soudu, obviněný L. F. uvádí, že jednání, které je mu kladeno za vinu, nespáchal. Popírá, že by se dopustil jakéhokoli jednání vůči poškozenému V. H. násilným způsobem a ze skutečností uvedených ve výpovědích svědků nelze ani žádné vyhrožování z jeho strany vůči poškozenému dovozovat. Ke skutku uvedenému v rozsudku okresního soudu pod bodem 4. písm. a) až f) obviněný uvádí, že závěr soudu se opírá zejména o šetření kriminální služby Okresního ředitelství Policie České republiky v Rychnově nad Kněžnou, která prostřednictvím kriminální služby hraničního zmocněnce Inspektorátu hraniční policie ve Furth im Waldu v SRN zjistila, že byly v uvedených případech vystaveny fiktivní kupní smlouvy a faktury na prodej osobních automobilů, když kupní cena automobilů byla podhodnocená a ve skutečnosti byly uzavřeny kupní smlouvy jiné s vyšší kupní cenou, kterou měl obviněný L. F. prodávajícímu zaplatit. Obviněný namítá, že k uvedené zprávě nebyly předloženy žádné důkazy, které by podle trestního řádu mohly být použity v rámci trestního řízení. Naopak jeho tvrzení a obhajoba je prokazována výpověďmi svědků a nebyla vyvrácena. Pokud soud dovodil skutečnost, že obviněný měl osobní automobily ve skutečnosti nakupovat za vyšší částky, než za jaké jejich ceny deklaroval, nemá takový závěr opodstatnění.
Obviněný L. F. podle svého názoru zmíněným jednáním nenaplnil znaky skutkových podstat trestných činů, pro které byl uznán vinným. Poukazuje rovněž na to, že soudy prvního a druhého stupně měly hodnotit důkazy podle zásady, že v pochybnostech je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného, což neučinily.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., obviněný L. F. uvádí, že své odvolání v předchozím řízení podal proti celému výroku o vině. Pokud odvolací soud neshledal odvolání proti skutkům uvedeným pod body 1., 2. a 3. rozsudku okresního soudu důvodným, měl rozhodnout tak, že odvolání týkající se těchto skutků zamítá, což neučinil. Proto v rozhodnutí o odvolání tento výrok chybí.
Závěrem obviněný L. F. navrhuje, aby dovolací soud po provedeném řízení zrušil napadené rozsudky Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou i Krajského soudu v Hradci Králové a přikázal jim věc k novému projednání.
Obviněný A. H. podal své dovolání s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tvrdí, že se vždy v průběhu řízení obhajoval tak, že se trestných činů nedopustil a ty mu ani nebyly prokázány, přičemž uložený trest pokládá v souvislosti s vinou za nepřiměřeně přísný. Podle jeho přesvědčení okresní ani krajský soud při řádném, zákonem předepsaném rozhodování nemohly dojít ke skutkovým a právním závěrům o tom, že střet obviněného A. H. s poškozeným V. H. se udál za účelem, s motivem a úmyslem vymáhání dluhu. Krajský soud měl dojít k závěru o tom, že příčinou střetu obviněného s poškozeným bylo neuvážené, vzteklé, urážlivé a násilné jednání poškozeného proti obviněnému. Pokud jde o uznání viny ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., poukazuje obviněný na neprovedené, ač navrhované důkazy o porušování léčebného řádu poškozeným V. H., což mělo být pro zjištění skutečného stavu věci a přezkoumání obhajoby provedeno posudkem odborného lékaře či znalce.
Z uvedených důvodů obviněný A. H. navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a věc tomuto soudu vrátil s pokynem k doplnění dokazování a k novému rozhodnutí.
K podaným dovoláním se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství. K dovolání obviněného L. F. uvedlo, že vzhledem ke skutečnosti, že dovolání bylo podáno z důvodů podle §265b odst. 1 písm. f) a j) tr. řádu, což je s ohledem na obsah trestního spisu nonsens a těmto dovolacím důvodům neodpovídá ani jeho odůvodnění, navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu jako nesplňující všechny náležitosti obsahu dovolání. Jestliže by Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) posoudil zákonné označení namítaných dovolacích důvodů jako písařskou chybu a posuzoval by dovolání jako podané z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., navrhuje podané dovolání podle §265j tr. řádu zamítnout jako nedůvodné, neboť považuje skutková zjištění za správná a správná je i použitá právní kvalifikace. Pokud jde o dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., z odvolání musí být patrno, proti kterým výrokům směřuje, nicméně stále se jedná o odvolání jediné, tj. vztahující se ke konkrétnímu obviněnému. Protože podanému odvolání soud druhého stupně částečně vyhověl, není ohledně zbývající části namístě odvolání podle §256 tr. řádu zamítat.
V případě dovolání obviněného A. H. opět považuje Nejvyšší státní zastupitelství skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a odpovídající provedeným důkazům a jako zcela přiléhavou hodnotí i použitou právní kvalifikaci. Navrhuje proto i toto dovolání podle §265j tr. řádu zamítnout jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda podaná dovolání obsahují všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě oba obvinění napadají rozsudek, jímž byli uznáni vinnými a byl jim uložen trest, resp. rozsudek, kterým byl zamítnut opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§265a odst. 2 písm. a) a h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podali obvinění prostřednictvím obhájců JUDr. T. D. a JUDr. L. H., byla proto podána osobami oprávněnými podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání došlo u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 22. 3. 2002 a 15. 2. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný L. F. uvedl v dovolání odkaz na dovolací důvody nejprve podle §265b odst. 1 písm. f) a j) tr. řádu a poté na písm. f) a l) téhož ustanovení tr. řádu, v doplnění dovolání ze dne 18. 6. 2002 s odkazem na důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Přestože se jedná o jistou nejasnost v jedné z náležitostí dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu, z textu dovolání je možné jednoznačně dovodit, že dovolatel podal dovolání z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném hmotně právním posouzení, a dále že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný A. H. podal dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V rámci konkretizace odůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný L. F. vytýká pochybení soudu, který ho uznal vinným za jednání, jež nespáchal a která ani nebyla dostatečným způsobem prokázána. Stejný důvod uplatnil ve svém dovolání obviněný A. H. s tvrzením, že se trestných činů nedopustil a tyto mu nebyly prokázány. Oba obvinění tak napadají v podstatě pouze skutková zjištění ve věci dříve činných soudů.
Jak ovšem vyplývá z §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem pro dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, resp. opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněných L. F. a A. H. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obvinění spáchali skutky tak, jak je uvedeno v rozhodnutích soudu prvního stupně a odvolacího soudu. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v jeho posouzení jako dvou trestných činů vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. v případě obviněného L. F. a jako trestných činů vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. v případě obviněného A. H. Rozhodnutí napadené dovoláními obviněných L. F. a A. H. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jimi uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Oba obvinění totiž nezpochybňují právní závěry učiněné v napadených rozhodnutích, ale své výhrady v dovolání zaměřují výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou úplná a nebyla případně doplněna na podkladě jimi navrhovaných důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle §265i odst. 1 písm. g) tr. řádu byl posuzovaných dovoláních sice citován jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání podle §265b tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovoláních vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně nejsou uvedeny. Předmětem dovolacích námitek se staly nedostatky ve skutkových zjištěních obou ve věci činných soudů, resp. skutkové nedostatky v přezkumné činnosti odvolacího soudu. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., uplatněný obviněným L. F., nemohl Nejvyšší soud akceptovat ani tento důvod. Jestliže totiž soud druhého stupně alespoň částečně vyhověl odvolání, které podal obviněný, byl jeho opravný prostředek zčásti úspěšný a následně již nelze ve zbylé, neúspěšné části toto odvolání podle §256 tr. řádu zamítat, protože na jeho podkladě došlo ke zrušení a změně prvostupňového rozhodnutí ve prospěch obviněného. Jak je správně poukazováno i ve vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, odvolání je v tomto směru nedělitelné, a přestože mu bylo vyhověno jen částečně, stále se jedná o dovolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému.
Na doplnění považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že z výroku rozsudku krajského soudu jasně a jednoznačně vyplývá, že v rozsudku napadeném odvoláním byl zrušen pouze výrok o vině pod bodem 4. písm. a) až f) a celý výrok o uložených trestech, o nichž bylo následně znovu rozhodnuto, a dále že ohledně dalších výroků zůstává napadený okresního soudu rozsudek nezměněn. Z uvedeného je dostatečně patrné, že vadou namítanou v dovolání obviněného L. F. není napadené rozhodnutí zatíženo, a proto ani v tomto směru nemohl jeho dovolání vyhovět.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný L. F. podal dovolání proti rozhodnutí, které nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a nedošlo proto k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obdobně nebyl dán ani druhý uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., neboť v napadeném rozhodnutí žádný výrok nechybí ani není neúplný. Protože dovolání obviněného L. F. bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle naposledy citovaného zákonného ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, vzhledem k tomu dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
V případě dovolání obviněného A. H. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že i přes odkaz na konkrétní zákonné ustanovení bylo podáno z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu, a proto je dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání, neboť obě podaná dovolání odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y