ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.404.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 404/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2002 o dovolání podaném obviněným R. B. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 2 To 189/01, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 3 T 9/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. B. S. byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 2 To 189/01, jako soudu odvolacího, uznán vinným trestným činem nedovoleného držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona.
Za tento trestný čin byl podle §187 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zákona bylo zabráno 4.529 gramů kokainu o čistotě 87,5%, který byl uložen v depozitu Kriminalistického ústavu Praha.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 2 To 189/01, podal obviněný R. B. S. dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. V., podáním ze dne 3. 6. 2002, které bylo dne 4. 6. 2002 doručeno Městskému soudu v Praze. Podáním ze dne 24. 6. 2002, doručeným Městskému soudu v Praze dne 25. 6. 2002, dovolatel dovolání doplnil. Dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozhodnutí o vině i o trestu z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nesprávnost právního posouzení skutku spatřuje v tom, že v daném případě soudy vycházely z domněnek nikoli z důkazů. Neexistuje ani žádný důkaz, že by si obviněný nechal poslat zásilku do bytu G. Předmětný balík nikdy neotevřel a bylo chybou policie, že balík dále nesledovala, protože pak by došla k osobě, která ve skutečnosti distribuci balíku zajistila. Podle názoru dovolatele byly od počátku důkazy opatřovány nezákonným způsobem. Odvolací soud nerozhodl správně, jeho rozhodnutí nemá oporu v dokazování.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 2 To 189/01, ve všech výrocích o vině i trestu, včetně trestu vyhoštění a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby ve věci opětovně jednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu, a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkáno. Celé dovolání se týká pouze nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a jejich věrohodnosti.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný neměl být uznán vinným a neměl mu být uložen trest, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. B. S. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 2 To 189/01, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. července 2002
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.