ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.667.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 667/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. října 2002 o dovolání, které podal obviněný P. G., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 10 To 88/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 176/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2001, sp. zn. 6 T 176/2000, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v přesně nezjištěné době od 5. 5. 1999 do 26. 5. 1999 v Ř. v O. h., v R. v O. h., okr. R. n. K., a P., okr. R. n. K., na základě ústní dohody s J. Š., převzal společně s O. L., přesně nezjištěný druh a množství stavebního materiálu za účelem prodeje s tím, že získané peníze předají obratem J. Š., který jim za tuto činnost ponechá provizi ve výši 10 % z částky získané prodejem tohoto stavebního materiálu, ale ačkoliv za stavební materiál, který prodali, obdrželi celkem 79.330,- Kč, z čehož zaplatili 8.000,- Kč za dopravu, předali J. Š. 1.600,- Kč a 10.000,- Kč mu dne 7. 5. 1999 zaslali podle jeho pokynu na účet č. 636524/0600 u GE C. B., a. s., pobočka P., další peníze J. Š. nepředali, ponechali si je pro vlastní potřebu a tvrdili, že stavební materiál se jim nepodařilo prodat, čímž J. Š., způsobili škodu ve výši nejméně 51.797,- Kč“.
Za to byl obviněný P. G. podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Současně byl obviněný podle §228 odst. 1 tr. řádu uznán povinným společně a nerozdílně s obviněným O. L. uhradit poškozenému J. Š. škodu ve výši 51.797,- Kč.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové podal obviněný P. G. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 10 To 88/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 20. 6. 2002, příslušnému státnímu zastupitelství dne 3. 5. 2002.
Uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný P. G. dne 13. 8. 2002 dovoláním, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Uvádí, že oba ve věci činné soudy zcela nesprávně došly k závěru o jeho vině. Klíčovým důkazem, jenž k tomuto závěru vedl, byla výpověď spoluobviněného O. L., které soud uvěřil, přestože tento obviněný výpověď opakovaně měnil. Podle názoru obviněného P. G. je zřejmé, že uvedená výpověď měla být posouzena jako nevěrohodná. Ostatní důkazy potom nemohly postačovat k tomu, aby byl uznán vinným. Protože ke zmíněné výpovědi O. L. nemělo být přihlíženo, je obviněný přesvědčen, že soud prvního i druhého stupně posoudily jeho jednání chybně, neboť pro kvalifikaci jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. neměly oporu ve skutkových zjištěních.
Závěrem podaného dovolání obviněný P. G. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2001, sp. zn. 6 T 176/2000, a aby přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání obviněného P. G. se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství, které uvedlo, že obviněný nevznáší žádnou konkrétní námitku proti právnímu posouzení skutku ani proti jinému hmotně právnímu posouzení, ale brojí výlučně proti hodnocení důkazů provedenému soudy a vytýká nesprávnost učiněných skutkových zjištění. Takové námitky se však nekryjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani s žádným jiným dovolacím důvodem, a proto navrhuje podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného P. G. proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. S., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Hradci Králové dne 13. 8. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný P. G. v dovolání zejména uvedl, že ve věci dříve činné soudy nesprávně zhodnotily rozhodující důkaz spočívající ve výpovědi spoluobviněného O. L., který obviněný dále zpochybňuje, a podle obviněného tak soudy nesprávně zjistily skutkový stav. Existenci uplatněného dovolacího důvodu proto obviněný spatřuje v učiněných skutkových zjištěních a za nesprávný současně považuje i závěr uvedených soudů, že se dopustil jednání, jež je mu kladeno za vinu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného P. G. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného P. G. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná. Domáhá se tím i jiného hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný P. G. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. František Púry