ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.680.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 680/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. října 2002 o dovolání obviněného B. G., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 11 To 185/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 12/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 1 T 12/2000, byl obviněný B. G. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Rozsudkem Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušen výše uvedený rozsudek ve výroku o trestu a za použití §259 odst. 3 tr. řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému B. G. byl podle §248 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Nad obžalovaným byl vysloven dohled a současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. 1 T 124/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný B. G. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. M. dne 14. 8. 2002 dovolání proti výroku o trestu a také proti výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Rakovníku (správně má být zřejmě proti rozsudku Okresního soudu v Kladně) z důvodu uvedeného v §265b 1 písm. f) tr. řádu (takto označen důvod dovolání obviněným), neboť podle jeho přesvědčení soudy obou stupňů vydaly rozhodnutí spočívající na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném právním posouzení. Dovolatel tato pochybení spatřuje v tom, že soudy obou stupňů učinily jednoznačný závěr o totožnosti předmětu leasingu a předmětu zástavy, ačkoliv podle přesvědčení obviněného takovému závěru odporují skutková zjištění, a nezabývaly se ani otázkou úmyslu způsobit leasingové společnosti škodu. Soudy nezohlednily při vyčíslení způsobené škody a tím i v právní kvalifikaci zaplacení leasingové splátky po uzavření zástavní smlouvy. Obviněný poukázal na to, že soudy opřely svůj závěr o výpověď svědka B. a výpovědi svědků S., A., K. a H. Podle dovolatele je však výpověď svědka B. nevěrohodná, protože tento svědek je sám podezřelý ze spáchání trestného činu k jeho škodě a z ostatních jmenovaných svědků nikdo nepotvrdil totožnost předmětu zástavy a leasingu. Dále uvedl, že nebyl prokázán jeho úmysl neplatit splátky a způsobit tak leasingové společnosti škodu a splátka, kterou učinil, je naopak důkazem toho, že škodu nechtěl způsobit. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 11 To 185/2000, i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 1 T 12/2000, jako rozhodnutí spočívající na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném právním posouzení [§256 písm. f) tr. řádu – tak je výslovně uvedeno v dovolání] a aby uložil věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], bylo podáno u soudu, který rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud zjistil z obsahu dovolání obviněného, že obviněný formálně dostál své povinnosti uvést dovolací důvod s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které se dovolání opírá, avšak dovolání obviněného namítá nesprávná skutková zjištění a nevěrohodnost provedených důkazů.
Z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě ve výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Tento závěr lze dovodit právě vzhledem k jednotlivým důvodům dovolání vymezeným v §265b odst. 1 tr. řádu, zejména v důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v němž se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů, které byly provedeny v předcházejícím řízení. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, což vyplývá ze zákonného vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu.
Protože obviněný B. G. podal dovolání z jiného důvodu (pro údajnou nesprávnost skutkových zjištění), než je uveden v §265b tr. řádu, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší soud navíc poukazuje na to, že dovolatel opřel své dovolání o důvod uvedený v §265b písm. f) tr. řádu, avšak dovolací důvod popsal jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nehledě na to, že v nesprávně označeném ustanovení tr. řádu chybí odstavec 1, dovolatel navíc v návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu odkázal na ustanovení §256b písm. f) tr. řádu, které trestní řád neobsahuje. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek