ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.706.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 706/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. října 2002 o dovolání, které podal obviněný Bc. J. J., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 14 To 42/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 515/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. J. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 14 To 42/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že „dne 20. 12. 1999 kolem 16.30 hodin v katastru obce R., okres T., jako řidič osobního motorového vozidla tovární zn. Škoda Felicia, SPZ PBJ 60-56, při jízdě po silnici III. třídy č. 1354 od B. na B. vyjel při průjezdu pravotočivou zatáčkou v km 40,1 uvedené silnice do levé poloviny vozovky a poté se střetl s protijedoucím vozidlem tovární zn. Škoda 120, SPZ PIC 92-82, které řídil MUDr. M. L., jenž přitom utrpěl tříštivou dislokovanou zlomeninu levé kosti stehenní léčenou operativně a zlomeninu levé kosti lýtkové s pracovní neschopností do 17. 1. 2000 a následně od 29. 3. 2000 nejméně do 30. 5. 2000 a jeho spolucestující Z. B., utrpěl zlomeninu zevního kotníku levé dolní končetiny s uvolněním vaziva mezi oběma bércovými kostmi a částečným vykloubením hlezenní kosti léčenou kovovým spojením, otřes mozku středního stupně, pohmoždění levé poloviny hrudní stěny, tržnězhmožděnou ránu brady a odlomení části korunek dvou zubů s pracovní neschopností do 29. 2. 2000“.
Za to byl obviněný J. J. podle §224 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen se stanovením zkušební doby v trvání 18 měsíců.
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře byl vydán z podnětu odvolání obviněného J. J., podaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře, který rozhodoval v prvním stupni. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému i jeho obhájci doručen dne 23. 4. 2002, příslušnému státnímu zastupitelství dne 22. 4. 2002.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře napadl obviněný J. J. dne 3. 6. 2002 dovoláním, které doplnil podáním ze dne 1. 7. 2002, a dovolání opírá o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve svém dovolání především shrnuje průběh předcházejícího řízení. Uvádí, že v předmětné trestní věci bylo rozhodnuto již dne 24. 5. 2001 rozsudkem Okresního soudu v Táboře, který byl následně z podnětu odvolání státní zástupkyně usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře dne 17. 9. 2001 zrušen. Soud prvního stupně provedl doplnění řízení podle pokynů odvolacího soudu a znovu rozhodl rozsudkem dne 22. 11. 2001. Toto rozhodnutí napadl obviněný odvoláním, které doplnil znaleckým posudkem, jehož některé závěry v dovolání cituje. Jak dále obviněný uvádí, z jím předloženého znaleckého posudku vyplývá, že není prokázané, v které polovině vozovky došlo ke střetu vozidel. V takovém případě bylo podle názoru obviněného nutné vycházet ze zásady in dubio pro reo a zprostit ho obžaloby.
Obviněný J. J. proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a uložil tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněného se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství, které uvedlo, že podaný mimořádný opravný prostředek neobsahuje odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá, a proto je navrhuje podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítnout. Pokud by došlo k doplnění náležitostí dovolání, navrhuje dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť se obviněný v podstatě domáhá pouze druhé dovolací instance a odlišného způsobu hodnocení důkazů, což žádný z dovolacích důvodů nenaplňuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu, kterým byl obviněný J. J. uznán vinným a uložen mu trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. A. T., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Táboře dne 3. 6. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný sice v dovolání výslovně necituje žádné z těchto ustanovení, avšak vzhledem k jím použité zákonné formulaci („rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“) je zřejmé, že odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacích důvodů potom obviněný J. J. v dovolání uvedl, že odvolací soud pominul jeden ze závěrů znaleckého posudku, který obviněný předložil. Existenci uplatněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud vycházel z vadně zjištěného skutkového stavu. Pokud by byl skutkový stav zjištěn správně, obviněný je přesvědčen, že by musel být zproštěn obžaloby.
Jak ovšem vyplývá z §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. J. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného J. J. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný J. J. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y