ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.721.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 721/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. října 2002 o dovolání obviněných F. M., a A. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 5 To 38/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 245/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných F. M. a A. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 3 T 245/2000 byli oba obvinění uznáni vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který podle rozsudku spáchali tím, že dne 19. 2. 2000 kolem 24:00 hod. v L. v herně G. k. údery pěstí do obličeje a kopáním napadli poškozeného P. K., požadovali po něm zaplacení údajného dluhu ve výši 4.000,- Kč, stejným způsobem ho napadli i před budovou klubu, a poté ho násilím vyprovodili do jeho bydliště, kde jim poškozený pod pohrůžkou násilí vydal částku 5.000,- Kč, přičemž v důsledku napadení utrpěl poškozený kromě dalšího otřes mozku, mohutný hematom okolo levého oka, pohmoždění oka a zhmoždění obličeje, pro které byl hospitalizován na chirurgickém oddělení nemocnice v L. do 23. února 2000, dále byl léčen ambulantně. Za to byli odsouzeni obviněný F. M. podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, obviněný A. M. podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro výkon trestu byli oba obvinění zařazeni do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozenému P. K. ve výši 5.000,- Kč. Odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 5 To 38/2002 podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Obviněný F. M. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. R. dovolání proti všem výrokům usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 5 To 38/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 3 T 245/2000, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že nebyly naplněny zákonné znaky trestného činu loupeže, především ,,užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci‘‘a jednání mohlo naplnit znaky jiného trestného činu, snad rvačky nebo výtržnictví, nikoli však loupeže. V tomto směru zcela odkázal na argumentaci v doplnění odvolání ze dne 15. 7. 2001. Podle dovolatele bylo rozhodnutí soudů obou stupňů založeno výlučně na nevěrohodné výpovědi poškozeného a neodráželo ostatní výsledky dokazování a byla tak porušena zásada ,,v pochybnostech ve prospěch obviněného.‘‘ Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a aby věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný A. M. podal proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 5 To 38/2002, dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. V. K. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný dovozuje z toho, že nebyly provedeny všechny důkazy a že se soudy nevypořádaly s rozpory mezi jednotlivými výpovědmi, konkrétně výpovědí poškozeného P. K., svědka J. U. a svědkyně M. S., soudy se nezabývaly věrohodností výpovědi poškozeného P. K. a nebyl vyslechnut svědek R. S. Podle názoru obviněného tím byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení uvedená v §2 odst. 5 tr. řádu. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 5 To 38/2002, a aby přikázal tomuto soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněných uvedla, že obě dovolání namítají ve skutečnosti neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení provedených důkazů, čímž napadají soudem učiněná skutková zjištění. Poukázala na to, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán jen tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávná skutková zjištění však nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu - v dovolání obviněného A. M. nesprávně označen jako důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu – se vztahuje k vadám procesního charakteru. V tomto směru však dovolatel žádné námitky nevznesl. Z výše uvedených důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud obě dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda-li jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu] a bylo podáno ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu. Dále zjistil, že dovolání obviněných splňuje i obsahové náležitosti dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů dovolání uvedený v písmenech a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), případně odstavce 2 tr. řádu. Nejvyšší soud zjistil z obsahu dovolání, že obvinění povinnosti uvést dovolání formálně dostáli, když dovolání odůvodnili tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, že tedy dovolání byla podána z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání obviněných se však týkají nesprávných skutkových zjištění, hodnocení provedených důkazů a jejich věrohodnosti.
Z vymezení obsahu dovolání podle §265f odst. 1, 2 tr. řádu a zejména ze znění §265b tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodu dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale tento důvod musí být v podaném dovolání odůvodněn konkrétními vadami a doložen, neboť podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z konkrétně vymezených důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jiný důvod, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v §265b odst. 1 tr. řádu, je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Z obsahu dovolání obviněných je zřejmé, že obvinění podali dovolání pro údajnou nesprávnost skutkových zjištění.
Protože oba obvinění ve skutečnosti podali dovolání z důvodu údajných nesprávných skutkových zjištění, který není uveden v §265b tr. řádu, Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. a) tř. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek