ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.760.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 760/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. listopadu 2002 o dovoláních obviněných 1. P. F., a 2. J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 4 To 25/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 5/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 28 T 5/2000, byl obviněný P. F. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. a byl odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků nepodmíněně a podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný J. P. byl tímto rozsudkem uznán vinným pomocí k trestnému činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §234 odst. 1, 3 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. o nároku poškozené Č. p., s. p., O. 9, P. 3, o. z. s. M., P. 20, O. 1, na náhradu škody. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 4 To 25/2002, byl výše uvedený rozsudek z podnětu odvolání obviněných P. F., J. P. (a dále obviněného M. R.) podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výrocích o trestech uložených těmto obviněným. Podle §259 odst. 3 tr. ř. v návaznosti na nezrušený výrok o vině byl obviněný P. F. odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvanáct let a obviněný J. P. podle §234 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jedenáct let. Oba obvinění byli pro výkon trestů podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali obvinění P. F. a J. P. dovolání.
Obviněný P. F. dovolání opírá o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a namítá, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., a nikoliv jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák., protože rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 28 T 5/2000, bylo jeho jednání při stejných skutkových zjištěních kvalifikováno jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., ve znění před novelou trestního zákona. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. P. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, z něhož následně vyplývá nesprávný výrok o vině a trestu. Obviněný zpochybnil právní kvalifikaci skutku podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §234 odst. 1, 3 tr. zák. s poukazem na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 28 T 5/2000, na str. 51. Nesouhlasil s tím, že jednal v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., jak uvedl ve svém rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci, protože od počátku tvrdil, že poskytl radu k provedení krádeže peněz. Dále namítl, že mu bylo nesprávně přičítáno srozumění s násilím, přičemž krajský soud opomněl, že i násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí může být součástí skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. c) tr. zák. a prohlásil, že si je vědom, že by u něj přicházela kvalifikace skutku, jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 4 tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené rozsudky zrušil ve výroku o vině i trestu, jakož i ve výroku o náhradě škody, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství se do dne vydání tohoto rozhodnutí k podaným dovoláním nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou v podaných dovoláních uvedeny všechny obsahové i formální náležitosti, zda obě dovolání byla podána včas a oprávněnými osobami a zda dovolání poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu, kterým byl částečně zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech uložených oběma obviněným, a byly jim při nezměněných výrocích o vině uloženy nové tresty [265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Proti takovému rozhodnutí je dovolání přípustné. Obviněný P. F. podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. X. dne 19. 7. 2002 a obviněný J. P. dovolání podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. K. dne 3. 7. 2002. Dovolání proto byla podána oprávněnými osobami podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Protože dovolání byla podána u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, byla podána v místě a vzhledem k datu podání dovolání i ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
V dovolání musí být uvedeno, který výrok rozhodnutí, v jakém rozsahu i z jakých důvodů je napadán, a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Oba obvinění odkazují v dovolání na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy na to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud především podotýká, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek, není určeno k přezkumu skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, což vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Nesprávné skutkové zjištění soudu nemůže být důvodem dovolání, protože takový důvod není uveden mezi důvody dovolání v §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací soud je v řízení o dovolání vázán skutkovým stavem, který byl zjištěn na základě provedených důkazů soudem prvního a druhého stupně a je vyjádřen v popisu skutku ve výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího.
Konkrétní argumenty uvedené v dovolání obviněného P. F. se týkají právní kvalifikace skutku. Tuto námitku však obviněný uplatnil již v odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 28 T 5/2000, a odvolací soud k ní uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 21, že jde o opakování obhajoby obviněného před soudem prvního stupně, který se s ní náležitě vypořádal, přičemž obviněný žádný nový argument v odvolání neuvedl (str. 29 až 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Protože při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, podle nějž obviněný P. F. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž skutkové závěry soudu prvního stupně potvrdil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného P. F. proto nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dán, a dovolání obviněného, které vytýká údajnou nesprávnou právní kvalifikaci skutku, je zjevně neopodstatněné.
Obviněný J. P. ve svém dovolání napadá skutková zjištění soudu prvního i druhého stupně a následně zpochybňuje právní kvalifikaci skutku. Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že obviněný v odvolání opakoval již dříve uplatněnou obhajobu. Právní kvalifikací skutku se zabýval na str. 32 odůvodnění a poukázal na to, že soud prvního stupně tuto kvalifikaci podrobně odůvodnil na str. 47 až 48 a na str. 51 až 52 napadeného rozsudku, přičemž odvolací soud shledal posouzení skutku správným. Je tedy zřejmé, že obviněný J. P. v dovolání namítl údajnou nesprávnost skutkových zjištění, což není důvodem dovolání podle §265b tr. ř. Dovolací soud však nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, neboť není třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání rozhodnutí soudu druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího jinak hodnotit již provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět a opakovat, neboť dokazování lze provádět podle §265r odst. 7 tr. ř. v řízení o dovolání jen v omezeném rozsahu.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného P. F. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. P., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovoláních obviněných rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek