ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.811.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 811/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2002 o dovolání, které podal obviněný J. N., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 4 To 169/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 148/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. N. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 4 To 169/2002, uznán vinným návodem k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době od 13. 1. 1999 do 7. 2. 1999 vytipoval prostranství u kostela ve S. H., okres S., a navedl spoluobviněné J. H., L. B. a E. P., kteří podle tohoto návodu odcizili postupně z uvedeného místa a v uvedené době 12 m2 žulové dlažby (žulových dlažebních desek z jedné strany broušených) v hodnotě nejméně 4.440,- Kč za 1 m2, tuto dlažbu převáželi vozidlem zn. VAZ, SPZ KTB 74-15, s vypůjčeným přívěsem od Č. H., SPZ 27-STA-77, do přechodného bydliště J. N. v obci Ch., pro kterého byla dlažba určena a který tuto dlažbu prodal další nezjištěné osobě, přičemž tímto jednáním způsobili obci S. H. škodu ve výši nejméně 52.800,- Kč.
Za to byl obviněný J. N. podle §247 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích byl vydán z podnětu odvolání státního zástupce, obviněného J. N. a dalšího z obviněných v této trestní věci Š. S., podaných proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 3 T 148/99. V části týkající se obviněného J. N. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích rozsudek soudu prvního stupně zrušen a bylo znovu rozhodnuto tak, jak je popsáno výše.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému J. N., jeho obhájci i příslušnému státnímu zastupitelství doručen dne 11. 6. 2002.
Zmíněné rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný J. N. dne 7. 8. 2002 dovoláním, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak ve svém dovolání namítá, v dosavadním průběhu trestního řízení nepopíral, že od ostatních obviněných zakoupil žulovou dlažbu, kterou dále prodal, rozhodně ovšem popírá, že by věděl o tom, že tato dlažba byla odcizena, a stejně tak popírá, že by ostatní obviněné navedl k odcizení předmětné dlažby. Obviněný dále v této souvislosti poukazuje na nedostatky, které podle jeho názoru vznikly v provedeném dokazování, zejména s ohledem na usvědčující důkazy. Obviněný má současně za to, že pochybnosti přetrvávají v tom, jakým způsobem se do dispozice obviněných dostal osobní automobil zn. VAZ, SPZ KTD 74-15, který je ve vlastnictví jeho syna P. N.
Závěrem podaného dovolání obviněný J. N. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v souladu s ustanovením §265k a §265l tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 4 To 169/2002, a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání obviněného J. N. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako odvolacího soudu, jímž byl obviněný J. N. uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. P. J., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu ve Strakonicích dne 7. 8. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný J. N. v dovolání uvedl, že soudy dříve činné ve věci pochybily při provádění dokazování a vadně ustálily skutkový stav, příp. ho ustálily způsobem, o němž přetrvávají pochybnosti. Existenci uplatněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje v učiněných skutkových zjištěních, když za nesprávný považuje závěr uvedených soudů, že se skutek stal tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. Obviněný zpochybňuje zejména skutkové závěry, podle nichž věděl o odcizení dlažby převzaté od ostatních spoluobviněných a navedl je k odcizení této dlažby.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. N. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu druhého stupně. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako návodu k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného J. N. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný navíc ani nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný J. N. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházející, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y