Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 07.11.2002, sp. zn. 5 Tdo 850/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.850.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.850.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 850/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. listopadu 2002 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 6 To 53/2002, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 68/2001, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 3 T 68/2001, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, který spáchal tím, že dne 31. 3. 2001 v době kolem 01.30 hodin z P. do A., okres K. V., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 120, SPZ KVD 22-61, přestože rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 5 T 312/94, mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let, tedy do 10. 8. 2003. Obviněný byl podle §171 odst. 1 tr. zákona za tento trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců a pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 6 To 53/2002, podle §256 tr. řádu zamítnuto. Opis usnesení Krajského soudu v Plzni byl obviněnému doručen dne 10. 8. 2002, jeho obhájci dne 27. 5. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 27. 5. 2002. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 6 To 53/2002, napadl obviněný J. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru dovolatele oba ve věci činné soudy založily v podstatě svůj závěr o vině na základě výpovědí svědků, policistů P. R. a P. H., kteří ho v inkriminovanou dobu kontrolovali, a to přesto, že obviněný od počátku popíral, že předmětné vozidlo v nočních hodinách dne 31. 3. 2001 řídil a tvrdil shodně jako jeho manželka, že vozidlo řídila ona. Dovolatel k tomu dále namítá, že v tak krátkém časovém období není výměna osob na popsaných sedadlech možná, a to jednak z důvodů časových a jednak i z důvodu, že v tak stísněném prostoru není ve fyzických silách dovolatele a jeho manželky popsanou výměnu osob uskutečnit. Obviněný také zpochybňuje věrohodnost svědka M. K. a vytýká soudům obou stupňů, že nepřipustily obhajobou navrhované důkazy výslechem svědků, kteří se podle jeho názoru mohli vyjádřit k situaci, jak bylo předmětné osobní vozidlo obsazeno v době, kdy vyjíždělo z obce M. a výslechem další svědkyně A. D., která předmětný konflikt v obci A. údajně sledovala z okna svého bytu. Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni v souladu s §265l odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání obviněného J. K. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřilo. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný J. K. dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání, jako každé podání, je nutno ve smyslu §59 odst. 1 tr. řádu posuzovat vždy podle jeho obsahu, i když je podání nesprávně označeno. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný J. K. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného J. K. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná současně napadá i hodnocení provedených důkazů. Je tedy zřejmé, že obviněný J. K. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v §265b odst. 1 tr. řádu. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v §265b odst. 1 tr. řádu, je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. podané proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 6 To 53/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o odvolání v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. listopadu 2002 Předseda senátu: JUDr. Jindřich Urbánek

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/07/2002
Spisová značka:5 Tdo 850/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.850.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19